Začíná to už ve školce?
Váhavě se až po chvíli začaly ruce po zákuscích natahovat a s prvními sousty se nálada uvolnila. To je lahoda! Pak jsme najednou začaly mluvit jedna přes druhou. Dlouho jsme se neviděly. Pak bylo z ničeho nic ticho. Zaposlouchaly jsme se. Otevřeným oknem sem doléhaly zvuky zvenčí. Agresívní, nepříjemný křik malých dětí. Lída omluvně vstala a zavřela okno. Moc to nepomohlo.
„Postavili nám tu pod okny eurohřiště,“ vzdychla omluvně. „To tu máme denně. Ráno předškoláci, odpoledne ti starší. Večer až do noci tu řvou mladí, co se vracejí z diskoték a hospod.“ Nevěřícně jsme vyhlédly z balkonu. Přímo pod námi se proháněly tak tří, čtyřleté děti. Houpaček a prolézaček si moc nevšímaly. Honily se a strkaly, tahaly se o hračky a křičely takovým tím hrdelním hlasem, připomínajícím kupodivu fandy na fotbale. Několik maminek klábosilo na lavičkách a dětí si nevšímalo. No vždyť jsou na hřišti, ať se vydovádí.
„To není normální křik dětí,“ řekla Dana zamyšleně. „Ony na sebe řvou a stojí přitom přímo proti sobě. Proč spolu normálně nemluví? Copak se neslyší?“
„Možná to začíná už ve školce. Bez řvaní se v kolektivu neprosadí,“ nechala se slyšet Ilona.
„Nedávno jsem zahlédla v televizi rozhovor s jednou ředitelkou, která mluvila o výjimečnosti své školky. Dbají tam velice důsledně na to, aby jejich děti dodržovaly zásady slušného chování. Aby uměly pozdravit, poděkovat, chovat se zdvořile ke starším lidem, pomáhat slabším dětem a tak. Moc si na své inovaci zakládala,“ upila ze svého hrnečku Marcela. „To by mne zajímalo, co potom učí děti v jiných školkách.“
„Máme pod okny záhonek s květinami. Stará se o něj babka Ondrová z přízemí, “ řekla z ničeho nic zase Dana. „Kdysi jsem šla z obchodu a viděla malého kluka, jak stojí u záhonku a nějakým klacíkem usekává hlavičky kopretin. Tak jsem na něj zavolala, ať toho hned nechá. Co myslíte, že udělal? Ještě jednou se rozmáchl, usekl dalších pár hlaviček a čekal, jestli proti němu vystartuji. Tak jsem položila tašku a dělala, že jdu po něm. Nevzrušeně odkráčel za roh a když viděl, že se vracím k tašce, ještě vykoukl a začal na mne dělat pitomé obličeje.“
„No možná taky chodil do školky, kde se slušnému chování neučí,“ušklíbla se Lída. „Já mám docela strach někoho napomenout. Šla jsem po chodníku tady na sídlišti a proti mně taková roztomilá drobounká slečna, pěkně upravená a vcelku milá. Na vodítku vedla dogu. Moc k sobě neladily, ale budiž. Najednou doga přidřepla a zůstala po ní kouřící hromada. Slečna zpomalila a pak pokračovala dál, jako by se nic nestalo. Zůstala jsem stát. „Vy tu hromadu neuklidíte, slečno? Chodí tudy děti!“ Ze slečny se stala fúrie. Nasupila se: „Starej se o svoje věci, babo.“ Zůstala jsem stát jako opařená, slečna odkráčela i s dogou jako baletka.“
Chvíli bylo slyšet jen cinkání lžiček. „Začne to ve školce a roste to s nimi“, přidala se Alena. „Divíte se, že mají všichni učitelé nervy nadranc? Taky jsem byla kdysi v šoku.To bylo v zimě. Napadl první sníh a zůstal ležet. Čekala jsem na zastávce a od učiliště se blížily dvě skupinky učňů. Napřed šly holky, chichotaly se a dost nápadně se ohlížely po chlapcích, kteří šli za nimi. Když přišli k zastávce, kluci dali hlavy k sobě a pak jeden z nich nabral do obou hrstí sníh a než jsme se nadáli, nacpal jej překvapenému staříkovi, co taky čekal na chodníku, vzadu za límec. Zůstali jsme jako sochy ale těm mladým to přišlo velice vtipné. A víte, co na tom bylo nejhorší? Že se nikdo toho staříka nezastal. Nikdo mu nepomohl. Vytřepával si sníh z kabátu ještě v autobusu. Viděla jsem, jak se stydí za tu potupu. On se styděl, ne ti mladí.“
„Já vím, že mluvit o mládeži, která nepustí staré lidi sednout v dopravních prostředcích, je ohrané téma.“ To promluvila Ilona a sáhla si pro další zákusek. „ Seděla jsem v trolejbuse na čtyřsedadle, dvě a dvě sedadla proti sobě. Ke mně si přisedli nějací studentíci. Pak nastoupila babička s holí a zůstala stát u nás. Když se nikdo z mladých neměl k tomu, aby ji pustil sednout, vstala jsem já. Jen jsem prohodila, že tu asi nikdo mladší není a pustila ji na své místo. Babička si s povděkem sedla. Sotva jsme se rozjeli, vstal jeden z těch studentíků a postrčil mne zpátky k sedadlu se slovy: „Sedněte si, stejně byste to nevydýchala.“ Trolejbus byl plný, každý se díval jinam a byl rád, že se to netýká jeho.“
Ten babinec se nám tentokrát nevyvedl. Rozcházely jsme se, sotva zmizel z tácu poslední řez. V duchu jsme litovaly Lídu, která má uřvanou, nepříjemnou kulisu pod okny každý den. Nedávno pochovala manžela, ještě poplakává. Opravdu perspektiva klidného stáří! „Beru si špunty do uší,“ povzdechla odevzdaně, když jsme se loučily.
Ivana Kochaníčková
Pes ctí pána, kočka dům
Dívala jsem se, jak můj Franta prohání sekačku po zahradě. Kdyby na mně bylo, tak tu trávu nechám ještě pár dní růst. Ale nedal si říct. Asi potřeboval nějak vybít ten neklid, který se v něm hromadil. Chlap, nedal to na sobě znát.
Ivana Kochaníčková
Příběh s dobrým koncem
Spadl mezi nás, ostřílené vlčáky, jako bezbranné jehňátko. Snad přišel přímo ze školy či po vojně . Kluk jako malina. Jára. Pamatuji si jeho nemoderní tvídové kalhoty, v nichž se krásně rýsovaly dvě souměrné, kulaťoučké půlky. Slušný, zdvořilý, ochotný.
Ivana Kochaníčková
Netopýří stínové divadlo a Pakosta
Mám ráda ty podvečerní chvilky, kdy Pakosta nevyžaduje mou ustavičnou přítomnost za zadkem. To je pořád: „Vlasti, nevíš, kde jsem nechal ty nůžky na růže? Vlasti, už mám odnést do sklepa ty truhlíky? A Vlasti, pojď mi to tady přidržet!“
Ivana Kochaníčková
Prý to byl mikrospánek
Ani si neuvědomil, že s těmi dveřmi tak třískl. Teprve až se skleněná výplň nad dřevěnou přepážkou, která oddělovala kancelář nového šéfa od ostatních místností, rozdrnčela jako při zemětřesení, udiveně se ohlédl.
Ivana Kochaníčková
Nevěřte ženě, když říká, že už nikdy...
Léta jsem popichovala svou ovdovělou sestřenici Jitku a vím, jak ji to štvalo. „Když je ženská co k čemu, tak si do roka najde nového mužského.“ To jsem jí vtloukala do hlavy při každém setkání.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2091x