Vyborne!

Ty, Ivana, posluchej, ty musiš byt hezke kvitko!!!

Život tropí hlouposti a trapasy.

Na návštěvě doma, a po delší době chuť popovídat si s kamarády. Navštívil jsem místní restauraci a s kamarády jsme probrali co se dalo. V tom přišla " Ona".

Z úst mi jenom vyjelo. " Ty vole, co to sem vlezlo za strašidlo, to jsem ještě nikde neviděl?". Z mé pravé strany se jenom ozvalo, " to je moje snacha". Nikomu nepřeji ten pocit!

Příhoda na pohřbu

je dost divná. A ta druhá ještě horší. Proč jste se i tam orzesmála? Jste jinak v pořádku?

Re: Příhoda na pohřbu

Přečetla jste si titulke článku? Blogerka uznává, že pochybila. Já ji obdivuji, že to takhle veřejně na sebe prozradila a sype si popel na hlavu.

To s tím smíchem chápu...

Někdy, když jsem na tom fakt špatně. Nějaké stresy nebo problémy, něco mě šíleně rozesměje a já se nemůžu udržet. Není to možná ani tak směšné, ale ty nahromaděné emoce musí z člověka nějak odejít. Ono to jde smíchem právě tak dobře jako pláčem. Nezřídka se z toho smíchu tak vyčerpám, že pak jen sedím a tečou mi slzy a já naráz vlastně brečím. Takže ony jsou tyto dvě emoce spolu hodně provázány

Moc hezké,

píšete.Díky