Hurá!!

Paní Ivano, ještě jednou hurá, doufala jsem, že to nevydržíte. A díky za hezké povídání. Přeji Vám i Vašim blízkým hlavně zdraví.

Teda to je krásný text

Moc Vám to přeji. Doufám, že můj muž bude moci něco podobného říci své mamince. Sice už má vnoučata, ale daleko. A nám se prostě nedaří. A pokud se nám podaří, moc rada bych byla, kdyby u toho byl i manžel. On, ale patří k těm co se bojí. Já vím, že bych byla statečnější a bylo by mi lépe, kdyby tam byl se mnou. Kdybych mohla na sál, když jeho operovali, šla bych tam s ním - měl jen epidurál a mohla bych ho držet za ruku a povídat si s ním.

Tak nevím

Mému synovi je 34 let. V porodnici jsem viděla, když se narodil, poté  jak ho sestra myje, váží a měří v takové "krabici", kde bylo jakési posuvné pravítko, pak mi ho znovu přinesli ukázat už zabaleného a načesaného (byl hrozně vlasatý). Tatínek mi u porodu nechyběl. Ale když teď tatínkové rodí své děti - i ten můj jedináček - přestřihával pupečníkovou šňůru a protože neměl problémy s pohledem na krev apod. zvládl to bez problémů a je to tak dobře. Aspoň ti chlapi vidí, že porodit dítě je docela dřina. Taky se mi líbí, že se od příchodu  mého vnoučka domů naučil všechny úkony s miminkem a dosud je schopen se o dítě beze zbytku postarat. te´d už jsou vnukovi 4 roky, a tak má spíš parťáka, ale myslím si, že je to tak správné a takoví ti chlapi,co nemohou vidět ani špinavou plínku, aby náhodou neomdleli mi jsou protivní. Hodně zdraví!!

Tak za tu nohu před 30 lety, to si nepamatuji. Oba

synové jsou v pořádku. Asi jak která porodnice...Před týdnem se synovi narodila dvojčátka, taky byl u toho...

:-)

Je to na uvážení každého muže. Já osobně být u porodu nechci. Připadá mi to tak trochu jako kdybych se chtěl zúčastnit operace slepého střeva své partnerky :-)

Re: :-)

jenomže porodnice je jediné oddělení v nemocnici, které nic neodebírá, naopak, dává... Takže s tím slepým střevem...

Přítomnost jakékoli dalši osoby je na obtíž

Oč jde, o senzaci pro tatínky? Příště dokončí i operaci, jen ať má zážitek ?  Je nechutné dělat ze začátku života, ze zrození, reality show .  Slzet blahem a štěstím může otec i dvě hodiny po porodu.

  Kolik neurotických, nezvladatelných dětí a rozvedených rozbitých

rodin je,  tak by se měli lidi víc věnovat tomu PO porodu,

než tolik prožívat  porodní kontrakce...i nadšení schovat na pozdější dobu, řekněme

od 10 do 15 let.

Re: Přítomnost jakékoli dalši osoby je na obtíž

já si právě myslím, že proto, že byl u porodu, tak má ten vztah k dítěti úplně jiný a není to senzace, rodičce určitě pomůže, že je tam s ní. A pokud vím, tak na sále byli sami, jen s ošetřujícím personálem, tak jaká reality show?

Konečně

Super

jéé, jste zpátky

jsem ráda

Sadismus a to nejcistsi

"Tehdy byly porodnice pro tatínky tabu. Když se mi narodil syn, hned mi ho odnesli. Stačila jsem se ještě zeptat, jestli má všechny prstíky tak jak má a jestli je v pořádku. Letmo jsem zahlédla jeho tvářičku a byl pryč. Umyli ho a zvážili, zapsali si míry a odnesli ho mezi novorozence. Uviděla jsem ho až druhý den na kojení. Tehdy se ještě měřily děti zavěšené na jedné noze a to poznamenalo několik generací tehdejších novorozenců posunem jedné kyčle.."

hnus , je mi zle kdyz to ctu.

Synovi gratuluji! Jedinecny zazitek,tak to ma byt a ne ponizeni a drezura.

Gratuluji!

Moc gratuluji pani Ivanko, jsem strasne rada, ze jste po dlouhe dobe neco napsala. Velice mile jste me prekvapila.

At maly pekne roste a tatinka opravdu obdivuji! Ja jsem byla u par porodu a dokonce u jednoho cisarskeho rezu z protekce - jeden muj kamarad je gynekolog-porodnik, a priznavam, ze se mi trasla kolena - a to se rika, ze my zenske vydrzime vic :D