Já bych poslal Simíra na toho parchanta

co se v sedmnácti letech prohání v tom autě.   

doufám, že

ty boží mlýny pomelou. Škoda jen, že se nedovíme, jakou péči připraví pani dceři její dva synové... Asi ne valnou, když vidí na příkladu své matky, že nechat nemocného rodiče napospas osudu je úplně normální a v pořádku. A taky ho obrat od důchod a majetek hezky legálně a v rouše beránčím. Hodiny tikají, pani dcera se určitě svého dílu "lásky" dočká.

a právě proto

nesouhlasím s eutanázií. Dcera dá podepsat jakési papíry a bude vymalováno.

Re: a právě proto

No takhle to asi funguje leda někde na veterině. K eutanázii musí být lékařský posudek, lékařská asistence a mnoho dalších formalit - což by vyžadovalo dost rozsáhlou konspiraci lidí, kteří by z toho sotva měli nějaký prospěch.

hezky napsaný smutný příběh,

bohužel v dnešní kapitralistické době je patrný velký úpadek mravních hodnot a dominujícíc se stává touha rychle si vydělat- i nakrást peníze a užívat si bez ohledu na druhéU nás tomuto hodně napomáhá politika ODS, kdy hesla že se má každý starat o sebe převažují Bohužel lze pozorovat i úpadek sociálního a mravního státu. Vrcholem úspěchu je být podnikatel nikoliv poctivý, ale bohatý

Re: hezky napsaný smutný příběh,

Hmm, asi jste nečetl dobře, protože popsaný příběh byl stejný, jako jiný, který se odehrál zde, v socialistickém ráji. Čili na systému nezáleží, v kapitalismu máte výhodu, že vás nikdo nepošle do Jáchymova kutat uran. Také můžete napsat svůj názor na idnes. To za soudruhů nešlo.

Paní může být ráda,

že v Německu není povolená eutanazie.

To by se teprve divila, co to podepsala!

ověření

je to příběh otřesný, ale přece jen jedna reálie mi nesedí... I Německu musí být totiž

podpis na plné moci ověřený, takže nechat něco někomu podepsat není jen tak

Re: ověření

a v cem je problem? Ty snad myslis, ze se s pravnikem nejde vyspat?

Pěkné, dala jsem karmu,

ale jen chci říci, že to platí i naopak. Znám muže, který rodičům postavil domek, strávil dojížděním na stavbu celé mládí na úkor své rodiny (rodiče měli hezký státní byt ve městě, levný, bylo to za totáče, ale vzali si do hlavy, že budou ve svém), jezdil za rodiči, staral se o ně až do smrti a když seděl u postele svého otce, který umíral a byl to poslední rozhovor, tak ho otec místo pár dobrých slov nutil, aby se zřekl dědického podílu a nechal domek bratrovi. Ach jo!