a proč ne naopak

Napadlo někdy Mášu před grilováním zazvonit na babu Popelnici a pozvat ji?

Jsme relativně mladí, přistěhovali jsme se na vesnici do ulice plné seniorů. Každý náš počin je bedlivě pozrován a probírán. Víme to. Daří se mi zachovávat křehké příměří hloupostmi. Hlasitě zdravím. Když mě babka chytne za ruku, vyslechnu ji, nebo se slušně omluvím, že chvátám někam a vyslechnu ji příště. Na jaře u nás zvonila senilní sousedka. Chtěla odkopek hortenzie, že se jí moc líbí a že by taky chtěla. Přišla v nevhodnou chvíli, vypoklonkovala jsem jí.  Večer jsem potkala jejího syna a řekla mu, proč jsem byla na babičku protivná. Jen se zasmál že už o tom určitě neví a ať všechno hodím z hlavu.

Re: a proč ne naopak

 Týden na to jsem jela, to je fuk, kam, a před květinářstvím u silnice jsem zahlédla hrnkované hortenzie.  Jednu jsem koupila a bábince jí dala. Jo, velikonoce to byly. Vrazila jsem jí květináč do ruky, že na Bílou sobotu se dávají bílé kytky a prchla. Dlouho stála na prahu a nevěděla. Keřík má pořád v květináči. V okně parádního pokoje.

Nedávno jsem ji zahlédla, jak mi oštipuje muškáty od odkvetlých soukvětí.

Samota je příšerná a k podání ruky a zlomení zášti stačí maličkost.

Šílená myšlenka

Ona ta šílená myšlenka není zas tak šílená. Naopak, je docela logická. Problém je jen v jedné věci - nikdo není ochoten udělat ten první krok. Napéct ten plech buchet a přijít. Většinou ani přijít, třeba bez buchet, a bohužel dost často ani první pozdravit, a vůbec prohodit pár slov. Ale když každý jen čeká, že ten první krok udělá ten druhý, a ještě se při tom čekání mračí na celý svět, tak se většinou nikdy nedočká