České Dráhy si přestaly hrát na hodnou tetu.

V České Republice se už nějaký ten pátek na místním, zchátralém kolejišti válčí o cestující.  Jeden dopravní boss nabízí dobrou kávu a levné dortíky, zatímco druhý krásně vybavené kupé a příjemnou cestu. Někde opodál stála postarší, laxní teta, které právě ti nevěrní zákazníci, kteří přeběhli k jejím synům, byli věrní posledních X let a o kterých si pravděpodobně myslela, že se po nějaké době vrátí. Jenže oni se nevracejí.

Já patřím k těm, kteří změnu uvítali – žádní nepříjemní průvodčí, smradlavé kupéčka a přeplněné vlaky a hlavně nemožnost rozhodnutí to změnit a žádný náznak toho, že by se to někdy snad mohlo zlepšit. Byla jsem, ale překvapená, jak se Dráhy konkurenci prakticky ani nebrání. O zákazníky se nijak zvlášť neperou, nic extra jim nenabízí, zlepšení neslibují. Konkurenční dopravci si nemohli přát lepší situaci na trhu, protože Dráhy jim předali své stálé a věrné zákazníky na zlatém, vystlaném podnose.

                Proto mě dnes, kdy jedu domů s jejich konkurencí, překvapily na nástupišti hostesky, které měly krásně načasováno, kdy si konkurence klienty vyzvedne a nabízeli všem slevu na Pendolino a propagační letáček. Mně to neurazilo ani neotravovalo – mně se to líbí! Že by jsi už Dráhy duply, přestaly do sebe nechat kopat a začaly vracet údery?