Umíme chválit a přijímat lichotky?

Ne? Není divu, protože nás to v mnoha případech neměl kdo naučit. Nadávali doma rodiče na všechny od politiků po prodavačku v krámě? Hledali na každém jen chyby? Ve škole také samá kritika? Je nejvýše pravděpodobné, že pak neumíme druhého pochválit, ale ani lichotku přijmout.

Každý z nás je moc rád nějak oceněn, ale ten, kdo vyrůstal v příliš kritickém prostředí, bývá někdy doslova závislý na pochvalách, které ho ubezpečují, že přece jen není úplně k ničemu. Takoví lidé jsou schopni udělat téměř cokoliv, jen když jim to přinese vytouženou vlnu obdivu. Tahle potřeba se může změnit až v chorobnou závislost. Pro správně sebevědomého člověka je pochvala samozřejmě také příjemná, ale je důležitá především jako zpětná vazba jeho snažení. K tomu, aby člověk dokázal správně pochválit jiného, musí umět nejdříve zalichotit sám sobě. Lichotky jsou součástí společenského chování. Pomáhají uvolnit atmosféru a prolomit ledy. Musí však být citlivě podané, aby nezněly falešně. Mají za úkol druhého člověka především potěšit. Držme se zásady, že cizím lidem je lépe nelichotit příliš osobně, protože by to mohlo působit poněkud vlezle. Naopak své blízké chvalte co nejkonkrétněji a mluvte o svých pocitech, které ve vás vyvolalo jejich chování. Je to pro ně velmi motivační. Pochvala typu „jsi šikovný“, kterou udělíme svému dítěti, vlastně vůbec nic neříká. Někdy se dostaneme do situace, že bychom sice rádi něco pochválili, ale při nejlepší vůli to nejde. Představte si, že vám kolega ukazuje svůj nový byt. Zdá se vám příšerný a on, plný nadšení, očekává vaši reakci. Co teď? Doporučuji najít si nějakou maličkost, která se vám aspoň trošku líbí a na tu zaměřit pozornost. Může to být klidně třeba zajímavý modýlek historického auta, který se krčí na polici za vycpanou rybou a růžemi z pouti. Americký myslitel Dále Carnegie kdysi řekl: „Dejte lidem pocit důležitosti a budou vás milovat do konce života.“ Lichocení je hra a její součástí je i přijímání lichotek. Proč se červenat, koktat nebo klopit oči? Pokud vás potěšila, tak ji přijměte, užijte si ji a pěkně poděkujte. Jestliže se vám zdá pochvala přehnaná, klidně to řekněte, ale pozor na falešnou skromnost. V případě, že je lichotka opravdu nevhodná, je asi nejlepší, když ji přejděte jen chladným úsměvem bez komentáře. Nejdříve tedy pěkně pochvalte sami sebe a přestaňte myslet jen na vlastní problémy, protože na ně spotřebujete všechnu energii a pro ostatní vám pak vůbec nic nezbude.