snad jen nějakého

sponzora by to chtělo

:)

 Rozumný závěr

Jo i ne

Mate-li doma rodice s Alzheimerovou chorobou, nezvladnete to ani ve 3 lidech. Je zbytecne delat zazraky jenom proto, aby vas sousedi nepomluvili.

Pokud je clovek stary, nejdulezitejsim LEKEM  je komunikace. A to nejen par minut vecer. Jinak chatra.

Pokud mate zajem, aby o rodice bylo dobre postarano, muzete si vybrat a cekat, ev. priplatit, vetsinou ale oboje.

Zkuste si spocitat, ze domovy pro seniory maji vic personalu nez klientu. A to neni uredniky, ale 24 hodinovou peci. Predstavte si sami, za kolik byste to bylo chotni delat vy, pripoctete odvody a poznate, proc to spolkne "cely duchod".

Re: Jo i ne

Jenomže někteří by chtěli mít k dispozici důchod nemocného starého rodiče a k tomu ještě bezplatnou perfektní péči.

A to už dneska nejde

Je to tak...

Podařilo se nám umístit babičku do penzionu v Podbořanech (to abychom byli adresní a pochválili, kde je třeba) - pěkné, velké a světlé místnosti, babičky po dvou na pokojích, příjemný personál, fakt krása. Personál vypadal, že péči i své klienty bere jako koníčka a podle mne péče daleko přesahovala pouhé pracovní povinnosti. Pokoje byly vybaveny koupelnou se sprchou a WC, prostorné a vypadaly jako garsonka bez kuchyňského koutu - vlastně takové příjemné obývací pokoje s postelemi na spaní.

Jenže to bylo daleko - tak jsme pak požádali blíž a babičku, když se uvolnilo místo, přestěhovali blíž, aniž bychom se podrobně informovali, jak to tam vypadá. A tu nebudeme adresní, protože bychom mohli být zažalováni.... Zařízení bylo zastaralé a asi nikdo nemůže za to, že místnosti, kam se vešly jen postele klientů po čtyřech bez dalšího nábytku vypadaly jako nora.

Re: Je to tak...

Babička byla už hodně stará, a tak potřebovala takové to křeslo s nočníkem, protože společný záchod byl na druhém konci chodby. To jsme jí museli koupit a postavit k hlavám postele, protože jinde nebylo místo. Do pokojů se fakt nevešly už ani židle. Personál vcelku milý (v rámci svých pracovních povinností), ale také velmi pečlivý, aby neudělal nic na víc. Babička měla po operaci, kterou prodělala ve svých 16 letech, chloroformem vypálenou žaludeční sliznici (prasklo jí v roce 1920 slepé střevo a ona po náročné operaci, kdy jí čistili celé břicho, strávila 3/4 roku v nemocnici, než se jejímu silnému organismu podařilo překonat sepsi - tehdy bez antibiotik a jiných moderních léků), a tak musela po každém jídle pít kyselinu. V tom jí nikdo nepomohl, ale bylo to blízko, tak jsme tam za ní mohli denně docházet a postarat se o to....

DS

Při hledání domova pro seniory se zvláštním režimem pro příbuznou trpící Alzheimrem jsem jich prošla hodně a rozdíly jsou patrné na první pohled. Setkala jsem se s přístupem od "tady vyplňte žádost a počítejte s tím, že budete čekat víc neř rok" po "pojďte se podívat, jak tu babičky bydlí". O těch prvních bych vůbec neuvažovala, těch druhých jsem několik prošla. Sociální pracovnice zaklepala, zeptala se, jestli  jim může přivést návštěvu. Pro seniory mají každé dopoledne program, odpoledne "kavárnu" nebo při dobrém počasí vycházku. Velmi pěkný přístup ke klientům. Bohužel čekací doba rok až rok a půl. Hovořím o státních ústavech, kde se platí důchod mínus 15%. Protože jsem potřebovala umístění co nejdříve (stav se velmi rychle zhoršoval), musela jsem příbuznou umístit do poněkud vzdáleného soukromého zařízení, kde se platí asi dvojnásobek a nikdy jsem toho ani v nejmenším nelitovala. Pokračování.

Re: DS

Nově postavený domov v pěkném prostředí, příjemné sociální pracovnice i sestřičky, lékař pravidelně jednou týdně a na žádost vrchní sestry kdykoliv se stav některého klienta zhorší. Obědy z místní školní jídelny, k svačině dostatek ovoce, dokonce domácí buchty. Každé dopoledne program (reminiscence, hry, výroba různých ozdůbek, obrázků atd.) Odpoledne vycházka do přilehlého parčíku, s každou babičkou jednotlivě, včetně těch na kolečkové židli a s chodítkem. Programy, kdy zpívají promítají jim staré filmy nebo třeba čtou pohádky. 

Pacient s Alzheimrem vyžaduje péči 24/7 a tu mu v jedné osobě nemůžete poskytnout ani když nepracujete. Při současném zvyšování věku odchodu do důchodu je spousta lidí postavena před problém, jak se postarat o své rodiče. Zprvu se mi myšlenka DS taky nelíbila, ale mohla jsem si vybrat, zda nechám práce a budu se starat (a stejně to sama nezvládnu na dostatečné úrovni) a už nikdy práci neseženu, nebo umístit příbuznou do tohoto DS. Pokračování

Dnesni spolecnos usiluje

o prodluzovani veku, ale na stari neni spolecnost prilis zarizena. Stari je dobrodruzstvi s nejruznejsimi vysledky. Pro nekoho je slusny domov duchodcu dobry, pro nekoho neprijatelny. Nekdo chce zemrit "v botach" a pecovatelske sluzby se obava jako cert krize. Lidsky osud byl nazyvan losem. Nekdo zemre pro nej prijatelnejsim zpusobem, nekdo i v poslednim obdobi zivota dopadne na hubu. Stary Eskymak odchazel na prochazku do mrazive noci, znamy spisovatel sel pred par lety zase do horniho patra "nakrmit kocenky."

Mám úplně stejné zkušenosti se svou maminkou

Díky autorce za hezké pojednání. Já mám zcela totožné zkušenosti se svojí maminkou, která ale zatím netrpí Alzheimerovou chorobou. Jinak je to zcela stejné, možná u mé maminky ještě drsnější. Padala, upadala do bězvědomí,  mluvila a myslela z cesty, bála se cizích lidí a odmítala i své. Přesto jsme se dlouho bránili myšlence dát ji do Domova důchodců. Nakonec osud rozhodl za nás. Po náhlém kolapsu a traumatické záůležitosti musela do nemocnice a následně do LDN-ky. Jak se o nich špatně mluví, pro naši maminku byla vysvobozením. Dali jí jiné léky, naučili znovu chodit a psychicky ji srovnali. Poté doporučili domov důchodců. Vybrali jsme hezký a měli štěstí. Mamince se tam líbí a omládla snad o 10 let. Dnes si říkáme, že jsme to měli udělat dávno....

Re: Mám úplně stejné zkušenosti se svou maminkou

pokud jenom nechlácholíte své svědomí. Pozoruji v penzionu jednoho pana profesora,  zachovalý chlapík cca 75 let, kterého tam děti poslaly. Měsíc plakal a odmítal jíst, bydlet s jiným mužem na pokoji, protože tam prostě nechtěl být. Ale už mu prodali byt a neměl se kam vrátit. Dodnes nemá zájem s

ostatními klienty navazovat kontakty, řeší to procházkami a mlčením. V penzionu je na 390 ubytovaných jeden obvodní lékař na úvazek dvě hodiny

denně.Některé dny tam nepřijde vůbec. Pokud někdo mohl dát lepší vyšetření a

nové léky Vaší mamince, nemohl to být tento obvoďák, má jenom stetoskop. Práh pokoje nepřekračuje, aby pacienti nemuseli platit třicet

korun poplatek za návštěvu lékaře a léčí z pěti metrů. Pokud jste ji tedy mohli nechat lépe vyšetřit, měli jste to udělat již dávno, to máte pravdu.

V diskuzi se matou pojmy.

Penzion (dům s pečovatelskou službou) je zařízení, kam chodí lidé ještě s malou potřebou pomoci od jiných. prostě se soustředí v jednom domě s malými byty, ať sami nebo manželé. Funguje tam úklid na přání, domnáška obědů, akce...

Domovy pro seniory (název od 1.1.2007) jsou pro lidi, kteří potřebují péče víc, hlavně ve 3.a4.stupni závislosti. Potom jsou ještě domovy se zvl. režimem, podřízené potřebám lidí třeba s rozvinutou Alz.chorobou. Všude dnes mají fungovat standardy kvality služeb, na které může přijít inspekce. To znamená, že se během pěti let muselo změnit hodně v přístupu k lidem. A kde se tak nestalo, může se veřejnost, rodina a samozřejmě samotný člověk -klient obrátit na kohokoliv, kdo mu pomůže problém řešit. Může požádat kohokoliv o podporu - a pokud v zařízení stížnosti nejsou, je to podezřelé. takže vedení mají v popisu práce ke stížnostem a podnětům ponoukat ;-)

Pokud tedy po roce 2007 vidíte nedostatky, je na každém, aby něco řekl.

Akorát, že ten domov důchodců spolkne celý důchod !

Pro nemocné seniory je to ovšem požehnání, pro ty zdravější  je ale tamní  pobyt  problematičtější.  

Re: Akorát, že ten domov důchodců spolkne celý důchod !

Mýlíte se. Ze zákona musí klientům zůstat 15% důchodu a to i v případě, že na celou úhradu nemají. Státem (kraji) zřizované domovy nesmějí odmítnout žadatele kvůli nízkému důchodu. Tudíž se promíjí třeba i několik tisíc měsíčně. Pokud člověk pobírá nízký důchod, ale plný (tedy od 7000,- výš), zbyde mu zhruba 1060 korun a víc. Neuhrazeno si domov musí vyhospodařit a vyžádat v dotacích.

Ze zůstatku důchodu si lidé platí léky a hyg.potřeby, případně další věci. Rodina se do doplácení většinou nehrne.

Oprava:

Viděl jsem pěkný penzion v Plzni. Úplně nový, krásný, čistý. Měl ale jednu nevýhodu. Jednak byl příšerně drahý a pak, co bylo horší, klienti neměli žádné soukromí. Najednou se rozletěli dveře a v nich uklízečka s mopem, potom někdo přišel měřit tlak, pak někdo přivezl oběd..... Nikdy nikdo nezaklepal, vstupovali zcela automaticky.... No a pak jsem viděl domovy důchodců, kde člověk už dávno není člověkem. Je nadbytečnou věcí kterou z nějakého důvodu nelze odhodit na skládku... Jo, prý z etických důvodů. Jestli ale život který žijí lze nazvat životem, o tom bych dost pochyboval.

Re: Oprava:

No a co byste navrhoval vy, jak se to má udělat a kdo to má udělat a dělat? A hradit?