- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
což šití, to mi problémy nedělalo a nedělá dodnes, ale ty jehly a špendlíky.... Kamarádka na tom byla taky tak a dokonce se jí podařil kousek, který dodnes nechápe. Šla s dětmi v zimě na odpolední představení do divadélka, její dcera si obouvala takové ty dětské kozačky, které se tehdy prodávaly, byly z tuhé kůže, po straně na zip, ale nožička se tam musela pod tlakem vrazit. Holčička se obouvala a najednou zaječela a zůstala s botičkou na noze..a řvala. Tak se jí pokusili botičku sundat a zjistili, že má v patičce zapíchnutou jehlu na kůži - kolmo a do hloubky. Prostě hrůza, Alena spravovala něco koženého, ale jak se jehla dostala do botičky????... místo do divadla jeli na pohotovost, ale na tetanovku to nebylo. Jen holčička pár dní moc nechodila.
Kdo viděl jehlu na kůži, ten ví...
Jednou jsem při výměně žárovky na jednu takovou "ztracenku" skočil z židle a přišpendlil (vlastně přijehlil) jsem si k šlapce pantofel tak, že nešel vyzout. Jehla v podrážce a potažmo v noze tak držela, že nešla rukou vytáhnout. Musel jsem po jedné noze doskákat pro kleště a těmi ji vytáhnout. Nehynoucí zážitek.
V pátek jsem měl cestu do železářství a má drahá chtěla, abych jí tam koupil nitě, barva malinová, žena za pultem prý ví. Asi by věděla, kdyby tam byla. Byl tam jen prodavač-instalatér. Nití na stojanu 200 odstínů. Instalatér usoudil, že to bude asi nějaká červená. Ale jaká? Řešili jsme, zda barvy nití mají čísla jako autolaky (mají) a zda jej vím (nevím). Pak vešel zákazník a šel ke stojanu s hráběmi. Záhradkář, ten to ví! Řekl něco jako "tož to záleží od teho, jak só te maline zralé" a stáli jsme u stojanu s nitěmi tři. Shodli jsme se, že nejlépe počkat na nějakou ženskou ("baby to věďá"). Čekali jsme víc jak pět minut, bez nití domů nemůžu, záhradkář solidárně s námi. Vešla paní, fixírovali jsme ji od vstupu pohledem tak, že se začala prohlížet, zda má zapnutý oděv a začala couvat z prodejny ven. Rychle jsme jí objasnili situaci, zasmála se, sáhla najisto po jedné špulce, pak přidala pro jistou i druhou, trošku tmavší. Záhradkář jen obdivně vydechl "no totok". A bylo. Doma oceněno.
A úplně vám rozumím, má drahá polovička se k šití staví hodně podobně. :)
Jako kluka mě máma vždycky od stroje odháněla se slovy "Běž pryč nebo ti prošiju ruku!!!" Před pár měsíci jsem něco hledal u našich na půdě a objevil tam stařičkou šlapací Singrovku z roku 1929! Tak jsem si ji stáhnul dolů, koupil nový řemen, mazací místa prokapal olejem a se slovy "když to zvládnou ženský, musím to zvládnout taky" jsem se ve svých 38 letech rozhodl naučit se šít na stroji. Kalhoty bych asi nezvlád, ale co není, může být. Člověk nikdy neví, kdy se mu to bude hodit, aneb co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš :-)
ušít kalhoty na gumu není těžké zdar v šítí
jsem si také propíchla prst ,leknutím se jehla ulomila a já měla skrz na skrz půl jehly v ukazováčku,manžel musel kleštěmi jí vyndat ani kapka krve nebyla ..tak jsem si na to vzpomněla při čtení vašeho článku .Já jsem se šít naučila mám talent po babičce .. jinak moc hezky napsaný článek díky
To "dírkování" mi něco připomíná... tedy mě samotného, protože jsem tak před časem vyřešil chybějící poutko u ročníku - ale to je chyba výrobce, že ho tam nenašil, holt zrada... Jinak je to ale přece důvod, abyste zajela za maminkou, ne? Když to není nic akutního. Jistě by byla ráda... že může i pomoci a je užitečná. Pokud jde o mě, tak když zajedu domů, je tam k dispozici teta... doma nikdo, doma do toho nikdo nedělá...
Maminka je natolik akční, že má málo času a navíc stačí, že ji podobnými požadavky zásobuje můj bratr. Navíc už taky dávno nejsem novomanželka a to poutko už dnes docela zvládám