Děláte čest svému jménu?

Když byly moje dcery malé, chodívala jsem je často „venčit“ na hřbitov. Manžel tvrdil, že je to morbidní, ale nám to vyhovovalo. Žádná auta, žádní cyklisté, nikdo nedělal kravál, když zrovna mimčo usnulo, pod vzrostlými stromy byl příjemný stín a vždycky jsem se nějak zabavila. Nosila jsem buráky krotkým veverkám, hledala jsem třeba nejstaršího nebožtíka, a když jsem objevila nějaké zvláštní jméno, tak jsem si představovala, jak asi ten člověk vypadal. V hlavě mi navždy uvízla dvě jména – Andělín Závodník a Cyprián Novotníček. U těch mi fantazie pracovala naplno.

Někdy, jakoby se člověk se svým jménem nepotkal. Mám na mysli například paní Tichou, která věčně ječí na celou pavlač nebo paní Pokornou, která jednou z chudáka svého manžela sedře kůži. Ze stejného soudku byli dva pánové, se kterými jsem měla schůzku ve své kanceláři. První se jmenoval Císař. Jeho rodiče asi byli šprýmaři, protože mu dali jméno Rudolf. Čekala jsem, že vejde majestát, ale místo toho opatrně klepal vystrašený mužíček. Druhý měl poetické jméno Větříček a vletěl mi do kanclíku jako tajfun. Že by je někdo vyměnil? Moje jméno zase lidé na Moravě věčně komolí a nepamatují si ho. To proto, že u nás vlastně nic neznamená – je to divné slovo. Moravská podoba slova kobosil je cimbálník, čili nosič cimbálu. V Čechách je Kobosilů dost, ale v Brně a okolí jsme jen my. Rodina, kterou na Moravu přivedl můj tchán, když se v šedesátých letech minulého století přistěhoval z Hradce Králové do Brna. Ale zase tu máme hromadu Cimbálníků. Čtenáři se mě často ptají, jestli jsem příbuzná Karla Kobosila, úspěšného designera a dlouholetého ředitele Designcentra České republiky. Ano, tento pán byl docela dlouho mým manželem. To jen, kdyby to ještě náhodou někoho zajímalo a ostýchal se zeptat. Nicméně když jsme spolu kdysi začali chodit, byli jsme už asi na pátém rande a já si nebyla pořád schopna zapamatovat, jak se ten chlap jmenuje. Někteří lidé jsou se svým jménem vyloženě nespokojení. Třeba moje kamarádka z dětství, která se jmenovala Kačurová a kluci se jí věčně posmívali, že „čůrá, čůrá“. Těšila se, až jednou změní jméno, ale dozvěděla jsem se, že si vdavkami vůbec nepomohla. Naopak, jmenuje se teď Grospitschová. A ještě mi dovolte jednu poznámku ke křestním jménům vašich budoucích dcerušek. Různá exotická jména jsou sice efektní, ale vzpomeňte si na oblíbený seriál „Taková normální rodinka“ – co když si jednou vezme Vopajšlíka?