Co máte dnes na sobě?

Ať se nám to líbí nebo ne, ostatní lidé nás posuzují podle oblečení. Copak si asi pomyslíte o nápadníkovi, který vás sice pozve do luxusní restaurace, ale když si odloží lyžařskou bundu, má pod ní sežmolkovanou archivní mikinu se špinavým límcem a náplety. Celou dobu opakuje, jak vám to sluší, ale vy mu to nemůžete při nejlepší vůli oplatit, protože až tolik lhát nedokážete. Pravděpodobně už příště raději nebudete riskovat a lososa oželíte.

Oblečení o nás vypovídá spoustu věcí. Může být nenápadné, pochmurné, okázalé, vyzývavé nebo třeba naznačuje, že patříme k určité skupině. Poznáme, zda jde člověk na oslavu nebo má smutek. U zmíněného nápadníka nám jeho garderoba říká, že mu dotyčná dáma nestála za námahu, aby se kvůli ní slušně a čistě oblékl. Někteří muži se zabývají oblečením strašně neradi – nesmírně je to obtěžuje. Jednoho z nich mám doma. Když však potřebuje sportovní vybavení, dokáže neúnavně surfovat po internetu a běhat po obchodech, aby sehnal přesně to, co si představuje. Běžné oblečení však neřeší. Natáhne na sebe to, co mu přijde první pod ruku a to byste nevěřili, jak ďábelské kombinace se mu občas podaří vytvořit. Když žehlím, dělám hromádku pěkných triček a hromádku pracovních. Zbytečná práce, kdo by se zdržoval nějakým vybíráním. Na kafe si vykračuje s dírou na rameni, a když zavolá kamarád, jestli by se mu nepodíval na auto, neomylně sáhne po nejnovější značkové mikině, která stála Ježíška opravdu hříšné peníze. Vloni mě však dostal. Měli jsme jít na svatbu a můj přítel neměl žádný použitelný oblek. Pořád nákup odkládal, že je dost času a já začínala být lehce nervózní. Našla jsem skvělý obchod, ve kterém chlapa obléknou od hlavy k patě včetně bot, aby už nemusel nikam jinam chodit. Navíc je tam krásná dámská obsluha a ceny začínají na úplně přijatelných částkách. Jindřich se ovšem bránil a odmítal se tam zajít podívat. Až asi týden před svatbou mi volal z auta a ptal se, kde že ten obchod tedy je. Byla jsem pak zvědavá, jak pořídil, ale odbyl mě, že to, co by se mu líbilo, nemají v jeho velikosti. Prý už nikam nepůjde a půjčí si oblek třeba od bratra. Už jsem to viděla v zářivých barvách, protože má úplně jinou postavu. Věděla jsem, že nemá smysl tlačit, tak jsem to vzdala. Při nejhorším nikam nepůjdeme. V předvečer svatby jsem se ale ještě naposledy zeptala, v čem půjde. „Neboj se pořád,“ zněla nevrlá odpověď a já byla na mrtvici, protože ve skříni visely jen ty tesilky s manžetou, co v nich chodil kdysi na mrskut. Druhý den, asi hodinu před odjezdem, když už jsme byly s dcerou nastrojené, šotořil Jindřich pořád cosi v garáži a na sobě měl tepláky. Nechápaly jsme to, asi na poslední chvíli řekne, že máme jet samy. Pak zmizel v patře u rodičů, kam navíc zrovna dorazila nějaká velká návštěva ze Slovenska, a já s hrůzou koukala po hodinách. Byl nejvyšší čas vyrazit. Najednou se otevřely dveře a vstoupil opravdový elegán. Dokonale padnoucí oblek, košile s manžetovými knoflíčky, krásná kravata a nové nablýskané boty. Myslím, že jsme zapomněly i zavřít pusy. Není to náhodou trestné, takhle mě stresovat do poslední chvíle? Ten můj vtipálek přece jen nakonec nakoupil v obchodě, do kterého jsem ho poslala. I bambusové ponožky mu tam holky vnutily. Navíc jsem přesvědčená, že je ten oblek čarovný, protože úplně mění chování svého majitele. Můj přítel bývá na takových akcích, kde je spousta cizích lidí, trošku nesvůj, ale tentokrát se choval galantně, vzorně o mě pečoval, se všemi příjemně společensky konverzoval, dokonce i tančil. Prostě jsme ho vůbec nepoznávali a já jen doufám, že ho bude oblékat co nejčastěji. Nedá se nic dělat, ale v určitém smyslu jsme to, co máme na sobě, a je důležité nosit oblečení, které se shoduje s poselstvím, které chceme o sobě druhým předat.