Proč se štítím bezdomovců

Jsem odporná, co? Bezcitná, hnusná a zlá, že se jich štítím... Možná změníte názor, až si přečtete tenhle článek...

Jak už jsem se zmiňovala ve svém minizamyšlení o zimě, touhle roční dobou se bezdomovci stahují do tramvají. Chápu je, kde jinde by se mohli zadarmo ohřát, ale pro ostatní cestující to není zrovna příjemné...
První nepříjemnost s nimi spojená, vynechám-li špatný estetický dojem, je onen charakteristický nepopsatelný puch, ze kterého se snad každému zvedá žaludek. Jak nedávno prohlásil jeden kamarád, na tom puchu je nejzajímavější, že se postupně rozvíjí... A to i po odchodu "zdroje". Pokud homeless jede v tramvaji nebo autobuse s polstrovanými sedačkami, nelibý odér se "zažere" a přetrvá ještě déle.
Ovšem ruku na srdce - kdo z nás nikdy v životě nesmrděl?
I ode mne si kolikrát lidé v MHD zhnuseně odsedávali, když jsem v létě řádně upocená a vyuzená jela z vícedenní akce, kde nebyla možnost se ani vysprchovat. A to prosím prodávám parfémy a podobné voňavé blbůstky:-)

Ovšem horší než smrad jsou jiné dvě věci - vši a svrab. Divili byste se, jak snadno se dá k obojímu přijít... Stačí krátký fyzický kontakt s postiženým anebo s jeho oblečením (larvy vší i zákožky svrabové přežívají např. v lůžkovinách až čtyři dny). A obojího se těžko zbavuje, svrab je navíc poměrně těžko identifikovatelný a silně svědí (obzvlášť v teple, třeba v noci pod peřinou). Radši ani nemluvím o blechách, které jsou údajně schopné vydržet až rok bez potravy.

Záchranáři a policisté dobře vědí, proč při styku s podezřelými osobami vždy používají rukavice...
Svrab je ohromně zajímavá věc. Ač na první pohled vypadá jako obyčejné zarudlé skvrny, ve skutečnosti jsou to chodbičky, které si zákožka vyvrtá a do jejichž slepých konců naklade 0,3-0,4 mm dlouhá vajíčka. Sympatické zvířátko, že?

A to je jen několik z mých důvodů, proč se štítím podezřelých osob.