Dokonalá žena

kratší fantasy povídka

Dořekl slova zaklínadla, otřel si pot z čela a tiše sledoval, jak se ze zelenošedé mlhy před ním pomalu zhmotňuje postava. Viděl její dokonalou postavu, dlouhé zlaté vlasy a po tváří se mu začal rozlévat spokojený úsměv.
"Konečně," pomyslel si, "konečně mám ideální ženu! Bude mě poslouchat na slovo a bude jen a jen má, to za tu námahu stálo..."

Tiše se zachechtal při myšlence na ty, které nebyly poslušné - na těch 6 mrtvých ženských těl, co hnijí dole ve sklepě.
"Jmenuješ se Alis a budeš mě poslouchat. Splníš všechno, co ti řeknu, a nikoho jiného si nebudeš všimat, rozumíš? Poslechneš mě doslova, vždycky! A teď mi řekni, že jsem krásný!" křikl na ni.

Podívala se na něj a přikývla. "Ano, pane, rozumím. Jste nádherný," odvětila poslušně.

"Dobrá. Teď mi uvař oběd." přikázal a spokojeně sledoval, jak odběhla do kuchyně.
Rychle přešel k zrcadlu a zahleděl se na svůj odraz v něm. Musel uznat, že lidé mají pravdu.

"Jsem ošklivý," povzdychl si polohlasem. Masitý obličej s prasečíma očkama, obřím nosem a několika bradavicemi. Zavalité tělo, krátké končetiny a řídké, věčně mastné vlasy.
Znovu se na sebe podíval.

"Ale ona mě chce, jsem pro ni Bůh!" pomyslel si v tu chvíli na ní dostal chuť.

"Pojď do postele!" zavelel.

"Hned, pane, jen dodělám ten oběd." odpověděla. Její svůdný hlas v něm probudil ještě větší chtíč. Rozběhl se za ní do kuchyně.
Zrovna krájela zeleninu.

"Přikazuju ti, lehni si na zem - HNED!" zařval. V tu chvíli ho už touha plně ovládala. Alis si poslušně lehla na podlahu. Lačně jí vyhrnul sukni. Vzrušením mu po bradě stékal pramínek slin.
"Jsi dokonalá," mumlal, když z ní rval halenku, "i když jsi umělá. Neskončíš jako ty živé, protože ony mě neposlechly. My dva si budeme rozumět. Třeba umíš víc než lidé...." vzdychal.
"Ano, pane," odpověděla nezměněným hlasem. Už se nedokázal dál ovládat.

"Předveď mi, co dokážeš!" zařval a strhl ji na sebe. "Rozdrásej mě, spal mě svou touhou znič mě!!!!" křikl.
"Určitě, pane?" zeptala se.

"Samozřejmě, Alis, hlavně už rychle!" vyjekl nedočkavě a zavřel oči v krásné přestavě, co bude následovat. NIkdy neměl aktivní dívku, protože je vždy musel skoro omráčit, aby si je mohl vzít.
Alis se podívala na nůž, kterým krájela zeleninu a který stále ještě držela v ruce.

"Pán chce, abych ho rozdrásala a zničila." pomyslela si, když do něj zabodla nůž a nadlidskou silou jím v ráně trhla.
V tu chvíli bylo po chtíči. Vytřeštěl oči a zaječel. Podíval se na své břicho, ze kterého se proudem valila krev.
"Prosím..." zachroptěl zoufale a v hrdle mu přitom zabublala krev.

"Jistě, pane. Nebojte se, ještě jsem neskončila," usmála se na něj.

"Vaše přání splním." A bodla znovu - a ještě jednou - a zas - a bodala, i když už dávno dodýchal...

"Spokojen, pane?" zeptala se krásná a poslušná Alis, když si myslela, že už by mohl být dostatečně zničen - přesně, jak si přál.

"Asi spíte," zachmuřila se, když jí ani nepoděkoval.

"Jdu dodělat tu polévku...".
Vstala, umyla si ruce od krve, otřela nůž a pokračovala v krájení zeleniny....