O perníčkách a upřímnosti

"Mamí, už to máš hotový?! Já chci vykrajovat!", připomíná mi už popáté Davídek. Těsto na perníčky (dvojitá dávka, protože je oba kluci milují) se jako tradičně drolí i po půlhodině hňácání. A mně se facebookovsky "honí hlavou", jestli 1/8 másla uvedená v receptu je skutečně 12.5 dkg, které jsem do těsta vpatlala.

"Ne, broučku, pořád se to drolí. Až dopatlám, stejně to budeme muset nechat odležet."

"Mně stejně nejvíc chutnají rohlíčky. Do školky vezmu jen rohlíčky," uklidní mě Davídek.

"Víš co! Uděláme ve školce takovou sondu..."

"Co je to sonda, mami?"
"No, takovej průzkum. Ochutnáš rohlíčky od všech a pak mi řekneš, kdo měl nejlepší. A od té maminky si pak vezmeme recept," překypuju vstřícností nad hromádkou čehosi, co ani zdaleka nepřipomíná vláčné těsto.
Davídek se dlouze zamyslí... A jakoby mimo téma začne:
"Mamko, víš kdo je nejhodnější? Jirkova mamka. Když Jirka zlobí a jeho taťka se večer ptá, jestli zlobil, tak jeho mamka nikdy neřekne, že zlobil."
Usmívám se, Davídek mě pětiletou tlapkou láskyplně obejme kolem ramen a bezelstně dokončí myšlenku:
"A vůbec není takový kopyto jako ty..."