Volit či nevolit voly?

Před volbami se slovo „vůl“ skloňuje na můj vkus až příliš často. Je to prostě jedna velká volovina. Posuďte sami:

Jak správně zvolit svého vola?
Každý všední den se schází ve voliéře, kde debatují o volovinách. „Volte nás, volte nás“, křičí z té voliéry. Volte pravou, volte levou, předhání se ve svých zvoláních. Volume doprava! Čím víc křičí, tím víc je bolí volata. Pozor, mluvíme zde o ústrojí žvýkacím. Nikoliv rozmnožovacím!
Když neví, volí Slivovici - Vol 60%. WC – volno.
Pak vyjdou ven a nasednou do Volhy nebo do Volva. Ti co chtějí jezdit rychle, jedou za dálničními Volkswageny. Ačkoliv jsou voly, nepotřebují žádné povolení.

Na předvolební meeting zve Zvole i Volyně.
„Postavíme fotovoltaické elektrárny!“ Křičí zelení volové.
„Lepší jádro než zelené volty“. Křičí podílníci v ČEZu.
„Na Volgograd! Vříská strana vlevo.
„Počkáme si na povolební vyjednávání“! No dovolte?
„Dejte nám volňáska do voliéry“, snaží se upoutat voliče. Je z toho pěkný hovězí guláš. Z čeho asi?

Nejdříve se před volbami musí obvolat, a pokud je zvolíte, nejdou odvolat. Ve voliéře pak často levitují.
Spoustě lidem jsou však volní. Tenhle vůl i tamten volek. Má cenu vůbec volit? Ale jo, má. Zkuste prostě zvolit ty správné voly. Čekají vás u volebních uren či ve volebním studiu.

Stejně z toho bude nakonec jen pěkná volízanice.