Taky máte večer hlavu plnou otázek?

Já tedy ano. A „plnou“ je dost slabý pojem. Dá se říct, že otázky mi hlavou pulsují jako meteorit vržený proti skleněné výloze 100x za sebou. Jakoby svět byl plný otázek. Nebo že minimálně svět je jedna velká otázka. Přichází to zpravidla večer.

Vždycky mě napadne něco, o čem stojí za to přemýšlet. Ale jak tak člověk přemýšlí, má stále více otázek, až už si ani nepamatuje otázku první, nebo si pokládá jednu otázku častěji, aniž by si vzpomněl, že si na tu otázku již dávno odpověděl. A vůbec nejhorší je, že si pak člověk v té záplavě otázek není jist, na kterou otázku si právě odpovídá.
To se pak stává, že nemohu usnout. Ráno se probudím a marně si vzpomínám, co se mi zdálo. Třeba se mi zdá nějaká super story. Jako tehdy, když jsem gólem v poslední vteřině porazil Anglii v kriketovém zápase v prodloužení. I když vůbec nevím jestli se v kriketu dávají góly, natož jestli existuje prodloužení. Pak tak vzpomínám a vzpomínám a zase mám ty otázky. Ještě že můj budík zvoní každých pět minut, dokud mu složitě nenaprogramuji fakt, že už jsem vzbuzen. To mi ty otázky většinou zažene, což je ráno fajn.
Na večer se nikdy nijak zvlášť netěším. Vždycky zalehnu do postele a sázím se sám se sebou o ranní venčení křečka. Copak mi asi dnešní večer přinese. Copak asi vyřeším dneska. Objevím pátý rozměr? Znovu se pustím do nekonečné debaty o nekonečnu? Vyřeším vztah se svým bratrem? Jsme ve vesmíru sami? Vymyslím další recept na spolehlivé usnutí v 5 ráno? Někdy je radost se poslouchat. Hlavou mi letí krkolomné obraty a mohu s jistotou tvrdit, že kdybych měl všemi večerními myšlenkami popsat listy papíru, nejspíš bych skončil svoji životní pouť udušením.
Nejlepší je, jak se v zoufalství vždy zkouším na nic nemyslet. Třeba si řeknu: Tak a teď na nic nebudu myslet. Vydrží mi to zhruba 2 sekundy.
Ještě o jednom zlepšováku jsem vám zapomněl říct. Je to zpěv. Nejzaručenější rada jak se dostat do blázince a usnout je používat můj osvědčený recept používání jedné slabiky v písni. Spokojí se jen s jedním tónem a tříčvrťovým taktem. To si zvolíte nějakou krátkou slabiku, kterou pak opakujete na zvolený tón, dokud  z toho nezešílíte a neusnete, nebo dokud vám soused nepošle balíček s trinitrotoluenem. Pro začátečníky poslouží klasické –la, já už jsem došel k ýýýp a je to stále větší legrace.
Někdo mi kdysi radil, že mám číst. Prý se po tom dobře usíná. Ale nějak to nefunguje. Jenom pak celý večer přemýšlím o tom, proč ještě nejsem spisovatelem.
Zkrátka s večerními myšlenkami a otázkami si já užiju. A to dosytosti. Dokonce jsem došel k přesvědčení, že v mém životě je větší počet otázek než odpovědí. A to ještě nejsem ani v jeho polovině. I když to jsem asi optimista. Anebo umřu později?
Vidíte? Už je to tady zas.