Revoluce - Evropská unie chce solit silnice cukrem

Mluví se o tom již delší dobu. Cena soli na světových trzích roste, naopak cena cukru klesá. Nové obří naleziště cukru v Estonsku sráží jeho cenu na historická minima.

Technologie těžby cukru se plně zautomatizovala. Nastaly tak ideální předpoklady pro jeho masivní využití i v jiných odvětvích průmyslu než je potravinářství. Podle odborného pracovníka Geologického ústavu a Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR Jana Borovičky, je typickým příkladem užívaných v akademických kruzích chování brambor:
„Proč myslíte, že brambory, které necháte přemrznout, mají sladkou chuť? Hlízy na chlad reagují produkcí cukru a snižují tak teplotu tuhnutí roztoku uvnitř buněk, čímž brání tvorbě ledových krystalů, které by potrhaly buněčné stěny. A skutečně. Takový roztok by na silnici fungoval v principu stejně jako ten solný.“
Zdroj zde: http://borovicka.blog.idnes.cz/c/246102/Kdyz-je-zima-slana.htmlCo tedy brání využití cukru na českých silnicích? Odpověď je až banálně jednoduchá. Solná lobby, byrokratický aparát EU a v neposlední řadě, vosy, včely a čmeláci. Poslední důvod je spíše k pousmání, ale k tomu se dostaneme později.

Solná lobby

Jak každý ví, největším distributorem surové soli určené pro sypání silnic je původně česká firma Solena Náchod. Zahraniční kapitál ale udělal své a firma změnila majitele i sídlo. Blízkost hranic s Německem přilákala investory právě z této země, kteří odkoupili majoritní podíl a ze společnosti udělali v podstatě evropský monopol na výrobu a zpracování soli určenou k posypům silnic. Drobná úprava značky na Salzena dělala vrásky odborníkům na ochrannou známku jen chvíli. Tučný sponzorský dar přistál na odpovědná místa a Salzena tak dominuje evropskému trhu bez uzardění.
Ale zpátky k cukru. Právě Salzena je největším odpůrcem prosazení cukru v Evropě. Tato firma vydává „nezávislé“ odborné expertízy, na které Evropská unie slyšela. Cukr prý škodí lesním porostům, cukernatí traviny kolem silnic a poškozuje dezén pneumatik. Jakoby náhodou se ale v žádné z expertíz nezmiňuje porovnání se solí. Salzena dobře ví, že tam by sůl v porovnání s cukrem dopadla prachbídně. Sůl je totiž mnohem agresivnější substancí, než je cukr. Ostatně stačí jen ochutnat a porovnat.
Nastupující hospodářská krize a tlak na zavedení úsporných opatření dává cukru zelenou. Díky zmiňovanému cenovému poklesu cukru již i Evropská unie dobře ví, že cukr má v současné chvíli budoucnost. Sůl k posypu silnic totiž právě EU dotuje a úspora by tak šla do miliard EUR. Posuďte sami. Jen v ČR se za 1 zimu spotřebuje 45 000 tun soli!

Byrokratický aparát EU

Další brzdou pro cukr jsou dlouhodobé smlouvy a plány dotací uzavřené na desítky let. I to chce ale Evropská unie změnit. V podstatě si zkompletovala veškeré dokumenty popisující využití soli při solení silnic a slovo „sůl“ v těchto dokumentech vyměnila za slovo „cukr“. Angličtina ani francouzština naštěstí pády a skloňování podstatných jmen, typických pro češtinu nezná, a proto je skutečně takto banálně jednoduché všechny dokumenty tímto způsobem upravit. Jediný rozdíl je v chemickém složení a v obecném popisu suroviny pro posyp silnic, jenž se kompletně přepracoval. 

Vosy, včely a čmeláci

Ač se to nezdá, poslední překážkou pro masivní využití cukru je právě výše uvedený hmyz. Po dotazu na odborníky z Přírodovědeckých fakult po celé Evropě se Evropská unie dočkala překvapivých odpovědí. V první vlně euforie mnozí z odborníků zajásali. Zimou oslabený hmyz potřebuje zejména na jaře zvýšený příjem cukru. Pokud jaro přijde později a stromy a květenstvo se opozdí v pučení, představuje to pro včely a čmeláky často smrtelné nebezpečí. Největší úhyn včelstev je pozorován právě po drsných a dlouhých zimách, kdy tento hmyz marně čeká na potravu. Odborníci jásali.
Po první vlně euforie ale přišlo vystřízlivění. Přihlásili se včelaři, jež se obávali, co to udělá s kvalitou lučního i lesního medu. Mnozí konstatovali, že by to nejen snížilo kvalitu medu, ale mohlo by dojít i k jeho zamoření těžkými kovy. Včela se na rozdíl od krav nenaučí „pást“ jen na vybraných loukách. Včelí teritorium nelze oplotit a včelaři se právem bojí o svůj med. Další ránu cukru přidali odborníci na dopravu, kteří se obávají zvýšeného výskytu tohoto hmyzu v blízkosti silnic, což by mohlo řidiče a zejména motorkáře rušit a ohrožovat při řízení. Cukruchtivé jsou samozřejmě i vosy. Zvýšený výskyt vos kolem silnic by mohl zvýšit počet bodnutí řidičů a alergická reakce na vosí bodnutí za volantem může způsobit katastrofu.
EU naproti tomu kontruje, že na jaře ještě není počasí natolik teplé, aby se masivně jezdilo po silnicích s otevřenými okénky. Ani motorkářů není ještě dost, aby jejich případné potíže ovlivnily statistiky.

Závěrem

Svůj boj cukr ještě definitivně nevyhrál. Již tuto zimu ale probíhají první odborné pokusy s cukrem na rakouských silnicích. Je zde podpořen i akcí „Zucker auf der Strasse“, která spočívá v bezplatném odběru cukru pro posypové účely občanům vybraných vesnic. Definitivní odpověď na využití cukru pro posyp silnic přinese až jaro. Do lokalit kolem probíhající akce se vydají chemici a budou zkoumat vliv cukru na lesní porosty, traviny a samozřejmě na kvalitu medu, jiní zase posoudí navýšení výskytu hmyzu kolem silnic a podobně.
Nyní se tedy můžeme jen tiše zahřívat u kamen a těšit se na výsledky testování v Rakousku. Třeba již příští rok nebudeme solit solí, ale cukrem.

O krátký rozhovor jsme požádali odborníka. Geochemika RNDr. Jana Borovičku, Ph.D.  
Jak je to vlastně s ložisky cukru? Myslel jsem, že se tato surovina se získává zejména z cukrové řepy?

Ložiska tzv. kamenného cukru se vyskytují všude na světě, jsou ale poměrně vzácná a prakticky všechna byla vytěžena již ve starověku. Nově objevené ložisko v Estonsku je naprostým unikátem – vzniklo v dávné minulosti v bažinaté krajině, kde se po tisíce let ve vodním prostředí ukládaly stonky rostliny Paleosaccharina glucosa, což je předchůdce dnešní cukrové třtiny. Po velké impaktové katastrofě, kdy do Země narazila planetka – a není vyloučeno, že šlo právě o tu událost, která způsobila vyhynutí dinousaurů – byly tyto bažiny překryty vrstvou horkého popela, který na nich utvořil karamelovou krustu, čímž došlo k překrytí desítek až stovek metrů hluboké vrstvy sirupovitého materiálu, který v průběhu geologického času vykrystalizoval a vytvořil největší známé ložisko kamenného cukru na světě. Díky ochranné krustě na povrchu a díky tomu, že jej později překryly ledovce a následně vrstvy sedimentů, se nám zachovalo až do dnešních dnů.

Jsou obavy včelařů a jiných odpůrců oprávněné?

Pokud jde o obavy včelařů, jsou oprávněné, protože nikdo nedokáže říci, jak budou včely na cukr u silnic reagovat. Osobně bych se obával především toho, že včely nebudou ochotné opylovat květy, dokud budou mít dostatek cukru u silnic – a jeho rozpustnost je nižší než u soli, tak bude ve škarpách vytrvávat delší dobu. Zvýšené koncentrace těžkých kovů v medu jsou v případě aplikace cukru na naše silnice hotovou věcí – a zásoby ložiska v Estonsku byly odhadnuty nejméně na 70 let!
Cukr zcela jistě ovlivní chování i jiného hmyzu, kromě vos a čmeláků to budou hlavně mravenci, kteří cukr mohou využívat jako zdroj energie. Obávám se, že může dojít k silnému narušení až rozpadu ekosystémů v rozsahu do přibližně 2 km od intenzivně ošetřovaných vozovek. Když jsme však s domácími i zahraničními kolegy poukázali na tzv. princip předběžné opatrnosti, rázem jsme proti sobě měli nejenom levici, ale i konzervativní pravici, která se postavila principielně proti; zazněly dokonce poznámky o „nějakých přitroublých včelách“.

 Jak jste na tom s cukrem vy?

Osobně jsem kamenný cukr měl možnost ochutnat – jeho chuť bych popsal jako kombinaci cukru třtinového a řepného, má také velmi příjemnou tmavě hnědou barvu. Ovšem já s cukrem šetřím, abych si udržel svou dokonalou postavu, takže jej spíše konzumuji v čokoládě, což je má jediná neřest. Počkejte, to není přesné - jediná sladká neřest.

Za rozhovor poděkoval Ondřej Kňava