Nemohu najít žádnou holku. Poradíte mi?

Musím se vám s něčím svěřit. Nemohu najít žádnou holku. Mám sice skoro každý týden jedno rande, ale jako bych něco dělal špatně. Těžko říct jestli je opravdu chyba ve mně. Chtěl bych poprosit čtenáře, ale zejména čtenářky, aby mi poradily, jak na to. Nebo mám já prostě smůlu, že nemohu natrefit na tu pravou?

Když mám s nějakou slečnou rande, obvykle neponechám nic náhodě a na rande se dlouho a svědomitě připravuji. Snažím se zapamatovat jméno slečny, s kterou jdu zrovna na rande a jestli má nebo nemá nadváhu. Změřím si teplotu a obvykle se posilním jedním brufenem.
Důkladně se navoním. Většinou mixuji parfém značky Diplomat Business a Diplomat volný čas. Pak se před zrcadlem rozcvičím, udělám několik sklapovaček a zhruba 100 kliků, nebo si jdu na hodinu zaběhat. To aby mi naběhly svaly a rozproudila krev v žilách.
Nesprchuji se, neboť jsem se dočetl v magazínu Vlastík, že mnohé ženy vzrušuje mužské pyžmo,  které dráždí jejich smysly.
Oblékám se vkusně a moderně. Pod letní sandály si beru pěkné bílé ponožky, co jsem dostal od maminky (teda od Ježíška). Barevné kraťasy co nosím, evokují dobrou náladu, dýchají pozitivní energií. Jsou na nich motýlci a exotické ptactvo. Přes tělo nosím černé tílko. Mám jedno oblíbené, které se mi častokrát osvědčilo při závodech v orientačním běhu. Vždy jsem v něm s převahou zvítězil.
Obvykle nosím silné dioptrické brýle, ale na rande se moc nehodí, tak je nechávám doma.
Většinou navrhuji setkání před pivovarem. Je trochu složitější se tam dostat, ale přímo před budovou pivovaru je lavička, na které na mě může slečna počkat, když mi ujede spoj. Stává se to cekem dost často, ale je to tím, že mi celá příprava na rande zabírá hodně času. Nechci ovšem nikde udělat chybu, aby rande nebylo zkažené, hned jak přijdu. Slečny většinou zatím vždy počkaly, obvykle zamrkám a pravím: „Jsem se na tebe poněkud déle připravoval Kateřino, věřím, že ti to ani trochu nevadí“.
Nejdříve navrhuji lehkou procházku, neboť se domnívám, že je to pro začátek dobrá relaxace. Mám už takovou osvědčenou trasu kolem rafinérky Paramo u nás ve městě, kde jsou velice zajímavé výhledy na chladící věže. Dále je zde k vidění tzv. věčný plamen, jenž spaluje přebytečný zemní plyn, jenž není využit při zušlechťování surové ropy. Někde jsem se dočetl, že pohled do ohně uklidňuje. I vzpomínka na opékání špekáčků nad ohněm z dětství zajisté poslouží k naladění lepší atmosféry tohoto okamžiku.
Podél továrny jezdí rychlíky na Prahu, a když mám štěstí, projede během našeho rande kolem i Pendolino. Vždy mě potěší, když se to povede zkoordinovat tak, že Pendolino projíždí zrovna v momentě naší cesty podél kolejí. Když je slečna plavá, její pačesy vlají v tom větru jako větve staré vrby, což vždy po vyřčení z mých úst, vymámí na dívčině tváři melancholický výraz. Někdy nám mašinfíra i zahvízdá, ale takové štěstí jsem měl jenom párkrát.
Ze začátku procházky se vždy svému protějšku představím, a v několika slovech jí sdělím svoje CV, tedy životopis. Neopomenu zmínit, jak jsem musel opakovat druhou a třetí třídu, kdy jsem měl problémy s malou násobilkou. Tahle historka každou vždy velice rozesměje (jak vidíte, už na začátku vycházky záměrně navozuji příjemnou, veselou atmosféru, aby byla připravena na další vtipná témata). Taktéž se zmíním o svých úspěších v orientačním běhu, a protože mám „shodou okolností“ na sobě právě tričko, které mi pomohlo všechny závody vyhrát, je pointa vždy dokonalá. Pak mluvím o svých skvělých obrazech, co ve volných časech maluji a také o mých amatérských úspěších na poli medicíny při pokusech na žížalách a kobylkách.
Každou slečnu pak překvapí i historka o mých dávných zraněních z dětství. Jako důkaz průletu prosklenou výlohou na kole, ukážu obrovskou jizvu, co mám na levém koleni, levém předloktí a na temeni hlavy, která ještě obzvláště v horkém počasí místy hnisá a dodává tomu punc osobní statečnosti.
Pak obvykle nechám alespoň jednu minutu hovořit jí, i když se mi často stává, že se ztrácím v obsahu a obvykle tuto debatu rychle utnu, abych se nedostal do nějaké prekérní situace.
V případě, že se dialog takříkajíc zadrhne, jsem připraven vyhodnotit postavu slečny a její souměrnost pro své okolí. Nejdříve pohledem zjistím, zda má slečna spíše problém s nadváhou nebo naopak, a aby řeč nestála, prozradím jí některé tipy na vyřešení problému. Má sestra je totiž dietoložka a pamatuji si díky jejímu vyprávění mnoho zajímavých receptů na snížení, ale i zvýšení váhy. Někdy slečně i zdarma navrhnu dietu, podle které by se měla řídit, nebo naopak vhodný jídelníček pro nabytí váhy. Myslím, že je to v této fázi velmi poučné a i ona uvidí, že mám široký záběr vědomostí a zajisté ocení mé rady, které jí dávám zdarma. Už od začátku musí vidět, že se se mnou v životě mnohému přiučí.
Konec procházky uzavírá jezero na levém břehu Labe, které slouží jako retenční nádrž rafinérky, takže je trvale černé. Ihned poté odbočuji k vesnické hospodě Na růžku, kde čepuje pivo můj známý Karel Houžvička.
Již zde mám rezervovaný stůl přímo pod plátnem, kde probíhají nonstop sportovní přenosy. Alespoň v dívce mohu probudit zájem o skvělé sporty jako je fotbal, basketbal, ragby nebo poker. Protože ctím zásady slušného chování, nechám jí objednat jako první a často jí i pomůžu s výběrem perlivé či neperlivé vody.
Pak se společně díváme na právě probíhající sportovní střetnutí na plátně a je nám hezky, protože většinou slečna nic neříká a vychutnává si zápolení známých sportovců jako je třeba Contador, Vettel, Málek, Čimpolini (známý pětibojař) apod.
Pak dochází k placení, a neboť jsem organizoval výlet i hospodu kam půjdeme, slečna se většinou nezdráhá a 2 neperlivé vody a 7 piv zaplatí. Většinou jí doprovodím i na místní toaletu, která je proslavená tím, že se zde nachází zajímavé čínské nástavce, které umožňují ženám močit ve stoje.
Slečnu ještě doprovodím na autobus, je jenom trochu smůla, že sem jezdí jen dva za hodinu, já shodou okolností bydlím za rohem.
Pak se loučíme a tady bych chtěl obzvláště poradit, protože se mi často stává, že na moji otázku jestli nezajdeme zase někam příště, dostávám dost neurčité odpovědi, z nichž se nedá přesně vyčíst, jestli se opravdu ještě uvidíme či nikoliv. Mnohokrát se mi stalo, že slečna projevila zájem o to se ještě vidět, protože na mou otázku „Tak zajdeme třeba příští týden někam“? odpovídá: „jasně, já se ti ozvu.“
Vždycky jí pak nezapomenu připomenout, ať si vezme moje telefonní číslo, protože jak by se jinak mohla ozvat, že ano. Většinou si ho slečny napíšou přímo do mobilu, přičemž ještě kontroluji, zdali si číslo píšou správně, aby nedošlo k nějakému nešťastnému omylu. Pravdou je, že bez mých brýlí toho moc nevidím. Mohlo se tak v minulosti stát, že i po mé vizuální kontrole bylo zapsáno číslo chybně.
Pak jí do toho jako na potvoru vždy asi něco vleze, protože málokdy se stane, aby se opravdu dívka ozvala nazpět. Jednou se tak sice stalo, ale prý to byl omyl.

Ještě jednou se na vás tedy obracím s prosbou, jestli vás nenapadá, kde dělám chybu, jestli třeba nemám to pendolino vychytat trochu lépe, aby projíždělo třeba i 2x v obou směrech kolem rafinérky, i když tohle bude opravdu těžké zkoordinovat.
Děkuji předem za vaše rady, moc mi tím pomůžete.

Hezký den,.