Mrtvola v Americe je mnohem víc než mrtvola v Iráku

Kdo našemu světu vládne? Média. Média všeho druhu. Od novinových plátků, přes Internetové zpravodajské deníky, po doslova všemocnou TéVé.  

Za posledních 7 dní nám dění ve světě připomnělo, že bezpečně není na žádném místě na zemi. Taktéž se jasně ukázalo, kdo ve skutečnosti našemu světu vládne. Média. Média všeho druhu. Od novinových plátků, přes Internetové zpravodajské deníky, po doslova všemocnou TéVé.  

Protože se téměř každý z nás alespoň trochu zajímá o celosvětové dění, zajisté každého hluboce zasáhla událost v Bostonu. Při bostonském maratonu zemřeli 3 lidé a další leží s těžkými zraněními v nemocnici.

Média přišla s několika videozáznamy incidentu, jsou zde novodobí hrdinové jenž poskytují první pomoc, jsou zde dojemné, dechberoucí, ale bohužel velice smutné příběhy. Titulní stránky všech novin se věnují pouze a jenom tragédii v Bostonu, internetová zpravodajství doslova chrlí jednu zprávu za druhou, informace jsou aktualizovány, články přidávány, sledovanost stoupá. Google pomáhá narychlo vytvořeným webem pro ty, jenž shání informace o svých známých.

Kolegové v práci chodí po chodbách jak náměsíční a ptají se mě:
„Už jsi to slyšel, co se stalo v Bostonu? To je hrůza, že?“
 Při obědě slyším kolem sebe v restauraci jen jediné téma, všichni vyjadřují svou soustrast s obětmi atentátu, v podstatě každý jen převypráví to, co se  předtím dočetl v tisku či na Internetu a doplní o své podivení nad světem, ve kterém žijeme. Všem je líto co se stalo, posílají kondolence do Ameriky, přispívají pozůstalým, vyjadřují podporu na sociálních sítích, zakládají skupiny, klikají na lajky a lidé jsou opravdu smutní.

O pár dní později se udála katastrofa na opačném konci světa. V kavárně v iráckém Bagdádu sebevražedný atentátník odpálil nálož na svém těle, která na místě zabila 27 převážně mladých lidí, kteří si přišli vyzvednout emaily, zasurfovat na Internetu, pokecat, pobavit se. Mezi obětmi jsou podle policie i 4 děti. Protože se ovšem událost udála na místě, kde zástupci 3. velmoci nemají až tak bohaté zastoupení, tato událost byla připomenuta jen jedním článkem na Internetu, který již nyní patří historii, neboť se nenalézá ani na první stránce žádného velkého internetového deníku. Přitom neštěstí se stalo 18. dubna navečer. Letmý pohled na největší české zpravodajské servery je tristní. Událost jakoby ani neexistovala. Na některých z nich jsem zprávu o masakru v Bagdádu vůbec nenašel!
Nikdo po chodbách nechodí jako náměsíčný, nikdo nic neřeší u oběda, svět stojí za hovno, však víte. Nikdo nekondoluje na sociálních sítích, Google nezakládá web pro ty, co shání informace o svých známých, co by se mohli pohybovat poblíž místa neštěstí.

Přitom při pohledu do mapy je Praha od Bagdádu vzdálena vzdušnou čarou nějakých 3000 km, do New Yorku to je 6500 km, do Bostonu stejně tak. K Iráčanům bychom tedy měli mít logicky jaksi blíž. Možná namítnete, že v USA přeci jen žije mnohem více Čechů, proto nás dění tam zajímá víc?
Ale obě tyto argumentace jsou podle mě naprosto nesmyslné.
Nejde o vzdálenost mezi místem kde žijeme a kde někdo zemřel, nejde o velikost komunity v určitém státě, která určuje význam tragédie pro nás.
Jde přeci ve všech případech o lidský život! Jde o úplně stejný lidský druh, ať už je z Thajska, Iráku, Ameriky, Malajsie nebo třeba z Indie.
Jenže kdo nyní pomůže pozůstalým v Bagdádu. Kdo projeví alespoň soustrast tamním rodinám. Ruku na srdce, kdo z vás se o této události vůbec dozvěděl?  Kdo z nás si položil otázku, jak asi je matkám či otcům v Bagdádu, jež nyní oplakávají své potomky.
Irák je země jako každá jiná. Se svými starostmi, se svoji minulostí, se svým vyznáním, se svými obyvateli. Ti sice mohou mít úplně jiný způsob života než máme my, ale jsou to stále živí lidé, obyvatelé planety Země.

Fotografii 8 letého Martina Richarda, jenž čekal na svého otce v cíli maratonu, známe snad všichni. Zná někdo příběh iráckých dětí, co nesmyslně zahynuly?

Nechci po nás, abychom oplakávali všechny mrtvé po celém světě. Už vůbec nechci, abychom dopodrobna museli znát příběhy všech zbytečně usmrcených dětí či studentů.
Chci pouze, abychom si uvědomili, že naši soustrast, naši vzpomínku si zaslouží každý zbytečně zavražděný člověk na této zemi.
Média se nás ale snaží přesvědčit o tom, že tomu tak není. Mrtvola v Americe je pro ně mnohem zajímavější než mrtvola v Iráku. A to mi přijde smutné ze všeho nejvíc.

O události v Iráku se dočtete zde:

http://zpravy.idnes.cz/sebevrazedny-atentnatnik-odpalil-kavarnu-v-bagdadu-16-mrtvych-puk-/zahranicni.aspx?c=A130418_214709_zahranicni_brd

http://edition.cnn.com/2013/04/18/world/meast/iraq-violence/index.html?hpt=hp_t3

Staňte se fanoušky Blogu Ondry Kňavy na Facebooku.
Budete tak mít přehled o nejnovějších článcích, můžete zde vyjádřit souhlas i nesouhlas.
https://www.facebook.com/BlogOndraKnava