Mám doma Třicítku

Přišla bez varování a vyplnila celý můj niterný prostor. Má letní láska mě obklopuje. Musím jít s pravdou ven. Snad nám to neuškodí. Mám doma Třicítku!

Na ten den už asi nezapomenu. Od té chvíle je všechno jiné. Přišla bez varování a vyplnila celý můj niterný prostor. Nikam nespěchá a čas pro ni nic neznamená. Vždy se probudíme v mém podkrovním bytě a společně se nasnídáme. Má letní láska mě obklopuje. Musím jít s pravdou ven. Snad nám to neuškodí. Mám doma Třicítku!
Je to ještě docela mladá holka. Má své mouchy, ale já si nestěžuji. Je neuvěřitelně líná, ale je stálá. Někdy mám pocit, že mě ani nedovolí se nadechnout. Jako bych přestával být sám sebou. Ale to tak na začátku vztahu bývá. Větrám podle ní, sprchuju se podle ní, oblékám se, jak mi káže. Poslední dobou se díky ní doma častěji svlékám.
Je to celé dost intenzivní. Její přítomnost mě pronásleduje i venku, na ulici. Jen v práci se mnou není, protože nesnáší klimatizaci. Snad aby se nenastydla. Jo v práci, tam jsou ještě věci tak, jak mají být.
Jak se ale vrátím podvečer domů, je tam zase.
Třicítka je hrdá a úspěšná. Nic ji nerozhodí. Ani když se doma svléknu do naha a chodím po bytě, jak mě Bůh stvořil. To jí neskutečně vzrušuje.
Třicítka už je vyzrálá a ví co chce. Ne jako dvacítky či osmnáctky s kterými jsem randil před ní. Ty byly rozverné, hravé, ale nestálé. Člověk se na dvacítku vždycky těšil celou zimu, ale pak tě zklamala. Navíc nikdy nešla do extrému. Zůstávala tiše, v nudném průměru. Třicítka – ta tě zaskočí a nedá pokoj, dokud se nesvlékneš. Sen každého muže.
Jen ten ventilátor, co jsem zakoupil loni na Ali Expressu mohla nechat na svém místě. Bez milosti ho vyhodila z okna. Prý kdo to kdy viděl, mít doma průvan! Potom se ale dokonale uklidnila a stočila se v mém klíně. Tiše jsem ji šimral ve vlasech a nechal si stékat čůrek potu po zátylku.
Usnuli jsme společně a bez hnutí.
Ve tři ráno jsem se vzbudil úplně propocený. Vyklouzl jsem neslyšně, abych jí nevzbudil a šel se osprchovat ledovou vodou. Takhle to nemůže jít dál! Vždyť už jsem v koncích. Přiznal jsem si trpkou pravdu.
Ve sprše jsem si představoval, jaké by to bylo bez ní. To je vždycky začátek konce každého vztahu. Zažil jsem to už mockrát. Běžel jsem nahý po zasněžené ledové pláni a svěží vítr mi čechral vlasy. Bylo jasno, deset pod nulou a na konci té zmrzlé paseky ležela bedna plná vanilkové zmrzliny. Byl by takový život bez Třicítky?
Když jsem se vracel do ložnice, jen s ručníkem kolem pasu, po očku jsem zkontroloval hodnotu na teploměru, který mám v chodbě. Pořád Třicítka!
Třicítka neodešla, je tam stále. Asi to spolu ještě nějakou dobu budeme muset vydržet.