Tibetská teokracie vs. čínský pokrok

Hned na začátku říkám, že mi je 100x bližší dnešní Čína než Dalajlámův Tibet. Měl jsem tu možnost pracovat v Pekingu cca 1 rok na tamější univerzitě (dnes v TOP 10), čínsky se domluvím a přečtu si čínské noviny. Takže premisy máme za sebou.

Narozdíl od těch tibetských vlajkonošů si myslím, že v případě Tibetu nejde o žádná lidská práva. Za dob vládnutí toho ztělesněného boha, resp. jeho předchůdců, co prý oplývá nekonečnou energií a nám zaslepencům nepřístupnou harmonií, byl Tibet zaostalou primitivní zemědělskou společností, (není myšleno pejorativně), kde vládla nevolená teokracie. Nebudu zde rozebírat Dalajlámovy bláboly z 60.-80.let z období, než mu došlo, že je jen výstředním bucharem v rukou některých západních vlád používaným vůči  tehdy komunistické Číně. Dnes už zajímá jen některé jogíny z NGO, pro které je indická škola trochu složitější.  

Ano, jistě tehdější Čína si servítky nebrala a Tibet zabrala, párkrát po svém "zkulturnila" (ne nebojte se, jde opravdu o sarkasmus) a nakonec hrubě zindrustrializovala, čímž poslala tradiční kulturu  slušně řečeno tam, kde je v západních zemích. Tibeťané tak jako Číňané poslouchají západní hudbu, nosí západní šaty, chtějí západní zvyky a to se nelíbí oběma stranám : Číně i tibetským exulantům. Obě dvě strany mají ale smůlu, vývoj zastaví jen těžko.

Obávám se, že pokud Číňan (nebo Tibeťan) na vládní nebo quasi vládní úrovni mluví o své subjektivní potřebě svobody a demokracie, nemyslí tím ani zhruba to, co existuje na západě nebo co hlásá Dalajláma pro západní tisk. Kdo v Japonsku, Číně nebo Koreji byl delší dobu, vím asi o čem mluvím. Jejich kultura je i přes dlouhodobé sblížení s euroatlantickou kulturou na hony vzdálená našemu individualismu, našemu chápaní vědy nebo morálky, není ani horší ani lepší, je jiná.  Rozhodně se ale spíš domluvíme s dnešním Japoncem nebo Číňanem než s nějakým tibetským duchovním, jehož myšlení je na úrovní islámského "vzdělance". Tibetský duchovní svět je jistě pro mnoho mladých evropských duchovně vyprázdněných milovníků octomilek poutavý, ale to je asi tak všechno, politicky jde dnes již jen o tibetský nacionalismus jako reakci na čínský egocentrismus. Kvůli takové placené duchovní službě ještě nemusí existovat speciální teokratický stát v lepším případě ve stylu dnešního Vatikánu, v nepoměrně horším ve stylu Saudské Arábie nebo Iránu.

Takže až budete zase s podporou našich sdělovacích prostředků dávat tibetskou vlajku na radnici v touze po jeho "osvobození", přidejte k ní vlajku baskickou, kurdskou nebo irskou. Vyjde to nastejno. Osobně bych raději místo toho tam vešel vlajku britskou, španělskou a čínskou.