Neprotestuji (oproti předpokladu)...

v podstatě máte pravdu... . (Snad s výhradou, že i ženy jsou někdy..., také..., schopné říct "Vykašli se na to, uděláme to příští týden")

A mám dotaz: Jak často by se kupř. myla okna, kdyby to žena neiniciovala a čekala, až s tím přijde muž?

Re: Neprotestuji (oproti předpokladu)...

No s tím by byl samozřejmě problém.... Já bych je myl asi až ve chvíli, kdy by mi to začalo vadit a přišlo by mi to pro ostudu....

v zasade souhlas...

moje zena je pilna a pracovita a dela vetsinu veci sama. I kdyz ji chci pomoct, odmitne. Kdyz ale mam neco delat ja, je termin "ihned", pripadne "udelej to, az se ti bude chtit, jen to nenechavej moc dlouho... takze tak do 10 minut". A samozrejme, kdyz neco delam, tak musim zasadne, kdyz neni doma, protoze jinak delam vsechno "spatne".

tak možná jich bude i víc než to promile

ale doma to mám tak jak vy v článku.....obvykle reaguji tak, že s tím praštím při prvním vměšování Hold kombinace svobodomyslnosti a prchlivosti

Re: tak možná jich bude i víc než to promile

já taky, hned při prvním vyměšování...

Všeobecná tolerance lemplovství

Když jsem dočetl článek, prošel diskusi a učinil několik více či méně příhodných poznámek, uvědomil jsem si ještě jeden pohled na celou věc. A totiž pohled celospolečenský. V diskusi se píše, že ta buzerace žen při úklidu domácnosti byla spíše záležitostí předchozích generací, a že se to des užý tak neprožívá.

.

Zamyslel jsem se tedy,  proč se to už dnes tak neprožívá. A došel jsem k tomu, že generece našich předků byli daleko méně schovívvavé k lemplovství, lenosti,  neudělané práci a neplnění povinností. V tom je totiž jádro pudla. Nemluvím teď o dělbě práce v rodině, ale o atmosféře, která by dříve nedovolila, aby se třeba měsíc neuklízelo. Dnes je to daleko více možné než dříve. A nejen to, atmosféra je taková, že budeme pěkně držet hubu. Co kdyby si pak někdo vzpomněl, že i my sami neplníme své povinnosti, že?   O tom je bohužel dnešní celospolečenský přístup k plnění povinností, a to nejen k  plnění povinností domácích.. 

Re: Všeobecná tolerance lemplovství

A nebo naši předkové neměli moc jiných možností k seberealizaci, než napucovanou domácností (ženy) a nadáváním dle nátruy buď na režim, nebo na ty svoje slepice a stíhačky u piva (muži).

Asi tak:

nemám pochopení pro muže, kteří si dobrovolně vybrali semetriku, která je schválně šťouchá koštětem.

Nemám pochopení pro ženy, které dobrovolně a bez diskuze žijí s mužem, který má nutkavou a trvalou potřebu dokazovat, že on je ten lepší, chytřejší, šikovnější a od všeho má klíče.

A ten zbytek zpravidla problém rovnoprávnosti neřeší....

Re: Asi tak:

Já mám pocit, že muži, kteří žijí v dlouhodobém svazku a "podlehli" ten problém neřeší... Chodí do práce a doma drží lajnu... Vy se to nedozvíte, že to ve skutečnosti řeší... doma totiž drží hubu...

Zbytečná válka... -1-

Možná trochu silný nadpis, ne? Ona se totiž válka dá vést jen s tím, kdo je ochoten válčit, řekl bych. Jinak ale s autorem souhlasím v tom, že jsou to převážně ženy (neříkám tím že všechny ženy), kdo by neustále rád vedl svatou válku za svoji rovnoprávnost,  ale jsou to opět převážně ženy (a neříkám tím že muži ne), které nejsou schopny vůbec rovnoprávnost naplnit. V tom s autorem celkem souhlasím.

.

U popisovaného jevu buzerující manželky bych se trochu pozastavil. Mimo jiné, může jít i o typ, kde žena vykonává domácí práce celkem ráda a dobrovolně, ale ráda by za to doznala uznání, a pozornosti manžela, které obojí jaksi opakovaně nepřichází. A třeba je manželem zanedbávána (a frustrována) i v jiných oblastech. (?) Ale existují i buzerující muži, i když ve výrazně menším počtu, řekl bych.

.

Krom toho autor zmiňuje, že ženy obvykle nedovedou ocenit dobrý úmysl ale jen činy nebo udělanou práci (nebo tak nějak to napsal). A v tomto ohledu bych řekl, že autor snad spadl z višně na znak.

Zbytečná válka... -2-

Copak někdo někdy v partnerském vztahu dospělých hodnotí na prvním místě partnerovy úmysly?  Každý přeci hodnotí především ty činy. Copak já poznám, že manželka usilovně chtěla už 14 dní žehlit, když si musím potají brát nevyžehlené kusy prádla? (potají proto, aby mi je při odchodu do práce nebo kamkoliv jinam netrhala z ruky, že je teď zrovna půjde žehlit).   Já docela dobře poznám, že to prádlo je nevyžehlené,  ale nechci kvůli tomu dělat divadlo, takže třeba trička nebo košile na kterých to není moc vidět, si vytáhnu z koše vypraného prádla, ale ona nemá ráda, resp. si nechce připustit, myšlenky, že to nezvládá udělat.

Ale to je jen takový humorný příklad toho, že utajené a nerealizované úmysly partnera zpravidla nezajímají opravdu niíkoho. A naopak blbé kecy o tom, že to právě chtěl dělat musí toho druhého spíše  n a s r a t  než uchlácholit. Tolik k oceňování dobrých úmyslů.

rovnopravnost by zcela urcite

fungovala, byti v domacnosti se zenou.

Jinak se mi libi, ze opet opakujete relativne znamy program. Muz je tedy delegovan (tomu nebudu nikdy rozumet) a protoze se jedna o rovnopravnost ma mit taky odpovednost, ze? No a ta odpovednost se, jako ostatne casto - i zde, realizuje tim, ze zrovna pan nema cas..........................

Re: rovnopravnost by zcela urcite

Milá Gmur,

máte v podstatě pravdu. Pan Knap podle mne zcela zbytečně a dost hloupě rozvířil diskusi o oblasti, kde by měli muži spíše držet hubu a krok. Ne proto, že Vám by se to asi hodně líbilo. Ale proto, že se přeci máme snažit alespoň v partnerských vztazích o dosažení nějakého přiměřeně vyrovnaného vztahu. Nepíšu rovnoprávného, tyhle propagandistické formulace nerad používám, protože (díky horlivým bojovnicím za ženská práva) už dávno ztratily mnoho na svém obsahu a slušnosti.

.

Tak jako pan Knap jaksi není schopen při svém pohledu přes své "dobré" úmysly vidět i partnerku a její úmysly, tak bojovnice za rovnoprávnost žen nejsou ani schopny ani ochotny vidět muže jako rovnoprávné bytosti.  A pokud ještě chybí na obou stranách trochu té elementární slušnosti a lidské laskavosti, vede to k tomu, že mnohé ženy a mnozí mužové v dnešní době nejen že nejsou ochotni žít s partnerem opačného phlaví, ale nejsou toho ani schpni(y). Tož tak. A kam patříte Vy, milá Gmur?

Myslím, že se moc přemýšlí,

hodně mluví a málo žije...

Re: Myslím, že se moc přemýšlí,

Myslím, že se ani moc nepřemýšlí ( spíše spekuluje ), o to víc mluví a opravdu málo žije.

Nevím...

popsané vzorce jsem viděla dost často u lidí generace mých rodičů (cca z té doby pochází třeba Homolkovi...). V mé generaci už o hodně míň. A u dnešních zhruba dvacátníků (lidi se sice dneska berou v pozdějším věku, ale zase je větší tendence se sestěhovávat už po pár měsících chození, takže i tahle generace často párově "soužije") to nevídám vůbec. Teda pravda, já soudím z okruhu své rodiny a známých a autor zase podle těch svých, takže klidně můžeme mít pravdu oba.  Holt jsme asi každej tak trochu "jinej oddíl".

Re: Nevím...

napadlo mě to samé...

oni se brali mladí a nedospělí, tak spolu pak někdy válčili jako sourozenci, jako malé děti...

naše generace je vztahově - partnersky i mezilidsky - osvícenější. máme na to ale oproti našim rodičům lepší podmínky. s otevřenými hranicemi se otevřelo i myšlení a nemluvím o internetu a dostupnosti informací...

Už jsem se lekla,

že se vrátil p. Poch a začíná znovu válčit s opačným pohlavím. Nevím, co se v tomto případě nazývá rovnoprávností, jestli to, že se s partnerem dělíme o všechny práce stejným dílem nebo se domluvíme, co kdo bude dělat. Asi to záleží nejvíc na té dohodě, kdy žena dbá na úklid, vaření, atd. a partner vykonává zase jiné práce jako např. topení, péči o zahradu, různé údržbářské práce - jiné je to asi v panelácích. Taková je alespoň zkušenost má i z rodin mých známých. Mě osobně by třeba vadilo, kdyby se mi někdo montoval do vaření, už mám své zaběhnuté postupy a jiná osoba by mi tam spíš překážela. Samozřejmě by měla být společná péče o děti, kterým by se měli věnovat oba rodiče stejně a spousta dalších důležitějších věcí, tenhle "problém" mi připadá jako prkotina