Tak jste si aspoň užil ... a už jste

Když jsem zde začínala psát blog, tak mezi prvními články jsem popisovala moji fóbii z odběru krve. Stav, kdy vidím všechny svatý, hororové postavy dostávají reálnou podobu, promítá se mi celý život před očima apod. No, ale tohle jsem už popisovala, takže se nebudu opakovat. Mám kamaráda, který nedávno taky absolvoval odběr krve a mám pocit, že taky trpí fobii jako já. Jenže ten, na rozdíl ode mě, má od jisté doby zřejmě vyhráno.

Přišel za mnou a povídá mi: " Dneska jsem byl na krvi a šílenej trapas....sexuální"  Udiveně jsem nadzvedla obočí, protože věřím, že při odběru krve se dá zažít leccos. Od padání do bezvědomí, po prožívání neskutečné bolesti, když vám zabodnou jehlu do ruky, ale cokoli co souvisí se sexem, to by mě nenapadlo. Jasně, uniformy sestřiček, můžou sloužit i k sexuálním hrátkám, to znám taky :-). Ale ve chvíli kdy se nalézám ve skutečné ordinaci, na sex si vzpomenu vážně málokdy. Spíš jsem podezřívala kamaráda, že upadl do mdlob dřív, než myslel a teď má z prožitého šoku,  problém rozeznat sny od reality. Nicméně kamarád pokračoval v popisování.

"Byla tam taková hezká mladá sestřička, jenom v tričku. Sednu si do křesla, ona mi zagumuje  ruku, zapumpuju, napíchne žílu a prej...uvolněte pěst. Poslechnu, provedu co přikázala. Ona se nakloní, aby napojila zkumavku a prso mi položí  přímo do ty dlaně. Odebere jednu zkumavku, dá druhou. Prso furt v té dlani. Pak vzhlídne, jestli sebou neseknu a diví se, že jsem nějakej červenej. A pak si všimne toho prsa....a prej: Tak jste si aspoň užil a už jste..."

Kamarádova historka mě vážně pobavila. Myslím, že teď při každém odběru si na něj vzpomenu. Jen si myslím, že od mé fóbie mi to moc nepomůže. Leda, že by krev začínali odebírat zdravotní bratři. I tak mám podezření, že mýmu omdlívání by to nijak nepomohlo. Ale zase když by mě při omdlívání chytal krásný, zdravotní bratr. Hmm, to by mi určitě prospělo :o).