Den blbec

Já si dneska ráno zacvakla zámek na skřínce. No a klíče od zámku jsem si samozřejmě nechala uvnitř skřínky. Samozřejmě tam zůstal i telefon, prachy, doklady, prostě všechno důležitý. Když adrenalin, tak pořádnej, ne?

Dlouho jsem nic, nenapsala, co? Tak dneska jsem se rozhodla, že napíšu. Jak jsem celoživotně expertka na trapasy a myslela jsem si, že s příchodem dítěte se to srovná a dělat trapasy mi bude dítě. Tak ne. Statečně pokračuju dál, dítě ještě nemá natrénováno, nechává si čas, tak zatím ho zastupuju já. Dnešek bych celej zrušila. Podařilo se mi excelovat ještě před 7h ranní.

Chodím na brigádu a já si dneska ráno zacvakla zámek na skřínce. No a klíče od zámku jsem si samozřejmě nechala uvnitř skříňky. Samozřejmě tam zůstal i telefon, prachy, doklady, prostě všechno důležitý. Když adrenalin, tak pořádnej, ne? Jedna ochotná slečna z té firmy, se mi snažila pomoct otevřít skříňku sponkou. Vypadala celkem schopně, ale zámek byl schopnější. Nepovolil. Snažila se to i vypáčit a nic. Dokonce tam někde našli i pilku, ale ta zámek v podstatě jen polechtala a efekt žádnej.

Já se snažila vybavit partnerovo číslo na telefon a jedna paní, co tam pracovala, byla ochotná mi pomoct, a poskytla mi svůj telefon. Samozřejmě číslo bylo blbě, ale naštěstí to ten dotyčnej nezvedl. Asi ještě spal. Divný, takhle před 7h ranní. Musím říct, že takhle zoufalá jsem se dlouho necítila. Navíc, kdybych se stihla aspoň převlíct zpátky do civilu. Ne, já byla v pracovním, tričko a legíny a ještě načichlý fastfoodem, takže jsem byla cejtit, jak když jsem si dala olejovou koupel, bohužel žádnou wellnes , ale fritovací. No nic, chca nechca, vydala jsem se zpátky domů, tak jak jsem byla, nastoupila do mhd jako černej pasažer a jela domů. Tam jsem si stoupla před naše vrata a čekala jak zatoulanej pes a doufala, že někdo vyjde/vyjede ze vrat. Naštěstí po 10 minutách někdo vyjel, tak jsem si hned dala druhý kolo, před dveřma u baráku a čekala, až zase někdo vyjde (zvonek nam nefunguje),navíc není v mým zájmu vzbudit moje rok a půl staré batole. Naštěstí i tady jsem se relativně brzo dočkala a vyšel další můj záchrance. Takže konečně jsem stála před našimi dveřmi, kde jsem tedy zaklepala a přišla mi otevřít moje drahá polovička. Prohlídl si mě od hlavy k patě (jela jsem tak trochu nalehko, jen v tričku a legínách) a pronesl: “ Tys byla běhat? „

Nechápu sice jak ho to napadlo, ví, že chodím každé ráno na brigádu, ale dobře.

Tak jsem mu řekla ve zkratce, co se mi stalo a samozřejmě ho to velmi pobavilo. Můj plán byl následující. Zámek jsem koupila u nás v zámečnictví naštěstí hned naproti baráku. Koupila jsem si nějaký designový kousek, tak jsem doufala, že koupím ten samej a že klíčky tam budou pasovat ty samý. Naštěstí jsem měla dost rozumu, abych se tam pro jistotu ještě radši zeptala. Partner mi řekl, že když to nepůjde, zajede tam odpoledne a zámek přeřeže. Dopoledne jsem vjela s kočárem do zámečnictví, stručně jsem popsala co se mi stalo a zeptala se, když koupím stejnej zámek, zda ty klíče k tomu mýmu prvnímu zámku půjdou taky. Tak tady paní zmařila veškerý moje naděje a řekla, že nepůjdou. Což samozřejmě dává logiku, ale tak znáte to. Tonoucí se stébla chytá.

Tak jsem tedy odcházela se slovy „ Tak vám moc děkuju“ a viděla jsem ten její nevěřící výraz , že se jako s takovým přírodním úkazem v mý podobě ještě nesetkala, tak jsem to ještě zakončila slovy : „ To víte, blondýna v akci a ještě na mateřský“ To už se i zasmála. ( asi jí proběhlo hlavou, že vtipy o blondýnách nejsou vtipy,ale realita) Mýmu drahýmu jsem doma přes pc poslala zprávu, že jsem bohužel neuspěla, že je teď řada na něm. Dopoledne, ani nevím jak jsem přežila, odpoledne se mi dítě vzbudilo s šílenými opruzeninami na zadečku a nemohla jsem na ni skoro ani sáhnout, plakala a nebyla k utišení . Mezitím mi partner napsal, že s pilkou neuspěl, že je to celkem slušně tvrzená ocel a že jede pro flexu.

To už jsem mezitím plakala i já. Dítě mi taky stále brečelo, tak jsem jí sundala plínu, aby opruzeniny dejchaly, mezitím mi nekolikrát čůrala po celém bytě a já lezla po 4 a furt jsem myla podlahu. Takže jsem to po chvíli vzdala a dala jí plínu. Načež byl novej řev. Mezitím přišla další zpráva, že zámek byl pokořen i bez flexy. Že stačily dva montažní klíče. Jupíííí. Znova pláč, ale teď úlevou...

Zkrátím to. Zbytek dne mi zpestřilo dítě, které buď furt řvalo, kvůli zadku, nebo proto, že jsem se hnula od něj víc jak na půl metru.

Večer mi pak můj drahý řekl, „Ty jsi prostě unikát. Všichni měli na skříňkách malinké zámečky, nebo větší, ale obyčejné zámky. Jen moje Ája si musí pořídit designový kousek, ale robustní. Hlavně, žes na něm měla srdíčko“

No nic, zejtra jdu na brigádu s tím, že se naučím telefonní číslo mýho partnera nazpamět, anebo si ho napíšu na čelo, kdyby náhodou.... Jako dnešní den bych shrnula asi takhle.....nenudila jsem se.