Sex je hřích!

Ano, možná takhle by se mohli ohradit někteří zastánci zrušení (neustále omílané) příručky pro učitele -- aneb "jak vyučovat sexuální výchovu ve školách". Opravdu je to tak špatné?

Sex v kanceláři

Zde v různých blozích, článcích a vlastně i všude jinde na internetu (možná i v médiích, to znevím) zaznívají v poslední době slova jako "sexuální výchova na školách" dosti frekventovaně. Přijde mi, že vzniklý humbuk kolem je však obrazem našeho národa, obrazem naší identity, našeho obecného postoje vůči všemu.

Všimli jste si, vážení čtenáři, že tvor s názvem "Čech obecný", rád (a často!) protestuje vůči čemukoliv, čemu se dá? V zimě protestují, že je zima a padá sníh, v létě, že je horko, v dešti, že prší. No a samozřejmě velevážená sexuální příručka (dál už jen SPPU) pro učitele nemohla zůstat stranou.

To by bylo všechno v pořádku; přeci jen každý člověk má nějaký názor a ať už se nám jakákoliv dávno přežitá vláda snažila namluvit opak, má člověk tak nějak právo s něčím nesouhlasit. Ano, člověk. Až sem vše v pořádku. Ale pak jsem se dočetl, někde, že s vydáním příručky nesouhlasí církev. Nevím jak vás, vážení, ale mě už začíná tento  "podnik" (ve smyslu katolický) pěkne lézt na nervy.

Je tak nějak jasné, že instituce, jejíž kořeny sahají až kdovíkam, bude asi trošku konzervativní; s tím se počítá a nelze to míti církvi za zlé. Dokonce by se dalo říci, že díky církvi se lidé v posledním půlstoletí nezbláznili, a tak nějak přežili. Zásluhy Jana Pavla II. jsou nemalé, na tom se (doufám) shodneme. Jenže ten samý J. P. II. se staví vůči používání antikoncepce -- nejde o to, že obecně, ale že i zahrnuje primární ochranné prostředky, u kterých je snížení pravděpodobnosti početí vlastně jen "postranním efektem", hlavní účel je dle mého nepřenášení pohlavních chorob.

A Benedikt XVI.? Čekalo se, jestli náhodou nezmění ... nezměnil. Bohužel. Mohl bych použít otřepané fráze o dětích v Africe, ale ono to platí i tady, lidi, v Evropě.

A teď si představte, že instituce s takovou "firemní politikou", instituce, která má "v klubu" miliony členů, rozhlásí, že taková příručka je zlo. Nebo dobro. Nebo cokoliv rozhlásí. Nedávno se začala šířit fáma o slunečním záření, že v roce 2013 (nebo kolik, detaily si nepamatuji) bude zničena veškerá elektronika. Kdyby tento názor vzala církev za své, je mi jasné, že každý alespoň trošku fanatičtější člen prodá všechnu elektroniku týden před "událostí". (Na tom by se dalo docela dobře vydělat, když už jsem na to narazil ...)

A tito stejně fakta si neověřující lidé se seberou a s transparenty se znakem přeškrtlého kondomu vyjdou do ulic a hlásají, jak jsou dobří a jak to vlastně všechno myslí dobře. A když se jich někdo na něco zeptá, zamumlají bezrozmyslu cosi o Boží cestě. No nic.

Ale zpět k SPPU; proti ní se "instituce" prý také ohradila. Inu, není se co divit, dopouručuje se zde používání kondomů, mluví se zde o sexu jako o požitku živočišném a není zde spojení s duševním prožitkem. Ale teď pozor -- ona už taková příručka ve své podstatě existuje! Není to tedy přímo příručka pro učitele, je to kniha pro běžného čtenáře.

Napsal ji již nežijící František Tomášek -- a napsal jich více. Mohu jen citovat názvy -- Ty a on, potom Ty a ona, pro obě pohlaví Věčné téma -- a spousta dalších. Knihy už jsou starší, takže při čtení některých pasáží se možná trošku pousmějete. Ale většina věcí je pořád stejná -- láska, city -- věci, které k milování jako takovému patří.

No a kudy z toho dovnitř; církev se ohrazuje proti SPPU. Proč? Protože se tam o sexu mluví? A komu taková ohrazení co přinesou?

Mám spoustu známých, většinu nevěřících, jen některé věřící (nejen katolíky). A přijde mi, že církevní instituce "po staru" skoro ani jednomu nic neřekne. Nosí si víru v sobě a je to jejich individuální záležitostí. A ti, kteří jsou ateisté, přijde mi, církevní instituce neříká nic. Mají asociaci "církev = pán v šatech v kostele" (když to přeženu, samozřejmě). Je to pro ně moc zastaralé. Moc nemoderní. Holky ráno vstanou, nakreslí si ošklivý obličej přes svůj hezký obličej (dodnes nechápu logiku této věci ;)), nasadí si velké "mouchy-brejle" a vyrazí třeba do města. Tam se setkají s dalšími kamarádkami a říkají si "Hele ty krávo, to sem nežrala, včera čumim na telku a fotr mě vyfakoval ať si jdu uklidit v pokoji, debil jeden."

Když tohle vidím, je mi na zvracení -- naštěstí mám kamarády a přátele, kteří do této skupiny nespadají. A příručky jsou mi jedno. Ať si o sexu učí kdo chce jak chce a jak umí. Ale nejlépe -- ať se to neučí vůbec ve školách, takové věci má dítě znát už z rodiny. Jenže! Jak má "rodina" vědět, co je v sexu dobré a správné (a jak to dítěti podat a nestydět se především), když sama takovým "školením" neprošla? Raději to pak nechají na škole a ta -- milí občané -- ta se na to vykašle, protože má svých jiných starostí, jak děti učit, dost. Jinde ve světě už to třeba pochopili, nás to asi ještě čeká -- ale doufám, že nemine ;)