V polemice o otázce kuřáků je dle mého názoru naprosto zásadní jedna otázka. Totiž otázka osobní svobody jak kuřáků, tak zejmén nekuřáků.
Pokud se na otázku osobní svobody podíváme obecně lze ji označit za rozhodování každého člověka na základě své svobodné vůle. Toto rozhodováni ale nesmí omezovat osobní svobodu dalších lidí. Jednání které se tomuto pravidlu příčí je v běžné společnosti obvykle postihováno. Toto svobodné rozhodnutí může dokonce člověka který jej činí poškozovat, ale nesmí poškozovat jiné. Názorně řečeno, člověk se může opít a (krom toho že si tím postupně ničí zdraví) se v důsledku toho může zranit nebo i zabít. Pokud ovšem zraní jiného (např. při řízení vozidla) je postižen což je správné. Dle mého názoru by navíc neměl být alkohol polehčující okolnost nikdy, protože pokud někdo neumí pít nemá pít (když neumím zacházet s motorovou pilou a někoho s ní zraním, také není polehčující okolností fakt, že ji držím v ruce poprvé).
Ale zpět ke kuřákům. Při rozhodování o tom zda kuřáky vytěsňovat do vyhrazených prostor nebo úplně omezovat je naprosto rozhodující fakt, jak svým jednáním ovlivňují osobní svobodu jiných. Opět názorně pokud se někdo opije a je agresivní porušuje tím zákon a je možné jej trestat. Kuřák každou svou cigaretou kterou si zapálí porušuje osobní svobodu nekuřáka v jeho blízkosti. Nedobrovolně ho nutí aby si ničil své zdraví. Argument že nekuřák může odejít je naprosto zcestný. Je to zhruba stejná logika, jako kdyby nekuřák přišel do restaurace, přitáhl s sebou dva dvousetwattové reproduktory a pustil je na plný výkon. On by byl tím kdo porušuje svobodu jiných a stejně tak porušuje kuřák svobodu nekuřáka tím že on si zapálí cigaretu.
Nejde o to zakázat a priori kouření (alkohol apod.) jde jen o to uvědomit si, že kuřák je agresorem a je na něm, aby svou vášeň provozoval tak, aby neohrožoval ostatní. Se zbraní člověk také nemůže střílet na ulici proto, že mu to působí osobní potěšení.
Existuje ještě jedna rovina a tou je dopad na zdraví kuřáka který poškozuje celou společnost vlivem vyššího plnění ze zdravotního pojištění. Nicméně ten je stejný jako u alkoholika, narkomana či člověka který se přejídá apod. Toto je diskutabilní a často je to řešeno např. v životním pojištění. O míře tohoto znevýhodňování lze diskutovat.
O škodlivosti kouření pro kohokoli, nutnosti jeho odstranění z veřejných prostor a dále o jeho obecném povolení pouze ve vyhrazených místech diskutovat nutné není.
Rozumný kuřák si mezi nekuřáky nezapálí, ty ostatní je k tomu třeba přinutit.
