Penzijní reforma - nikoli strašák, ale záruka důstojného stáří.

Penzijní reforma je jediným prostředkem, který je schopen zaručit důstojné prožití stáří a zároveň fungování státní ekonomiky. Je smutné že na tuto nejdůležitější reformu (spolu s tou zdravotní) levice za celých osm let své vlády ani nesáhla a když se o to nyní pravice pokouší, vymýšlí důvody jak by to najednou sama zvládla lépe a navíc šíří výmysly o neradostných vyhlídkách budoucích penzistů.

Penzijní reforma dnes funguje jako takový démonický strašák pro všechny generace. Slýcháme bajky o tom, jak budou naši penzisté ke stáru živořit na hranici životního minima, či jak lační kapitalisté vytunelují penzijní fondy. Pravice je přesvědčena o nutnosti penze reformovat, levice zejména o nutnosti zvýšit porodnost.

Tedy levice měla 8 let vlády na to, aby penzjiní reformu (spolu se zdravotní apod.) provedla. Ke konci druhého volebního období díky otevřené podpoře komunistů ji dokonce mohla prosadit takovou jakou by chtěla, vždy by ji protlačila. Stále operovala s tím, že chce nalézt širší podporu napříč politickým spektrem, což byla ale zástěrka. Nechtěla se prostě pouštět do tolik konfliktního tématu. Krom toho už z povahy ekonomického uvažování pravice/levice nelze vytvoři kompromisní systém a to je myslím dobře.

Existuje obecná ekonomická formulace která říká, že se ve všech státech periodicky střídá levicová a pravicová vláda. Levicová utrácí, pravicová to napravuje, což je určitý princip rovnováhy. V ČR toto střídání neproběhlo a tak byla práce na této reformě započata až nyní. Bohužel s opětovnými levicovými demagogickými tanečky.

Penzijní reforma je nutná, to je prostý ekonomický fakt. Jen pro představu výdaje na starobní penze činí zhruba třetinu (!) všech výdajů státního rozpočtu. Spolu s ostatními povinnými výdaji (dávky sociální podpory, výdaje na bezpečností složky a státní aparát, platby učitelů a dotace na žáky, armáda atp., vyjmenované jsou ty největší) tvoří oblast mandatorních výdajů (to jsou ty, které je třeba vyplácet vždy, protože zabezpečují transfery nezbytné pro základní chod státu a fungování společnosti). Mandatorní výdaje jsou v současné době zastoupeny ve státním rozpočtu zhruba 80%. Jinými slovy pouze s 20% státního rozpočtu lze v relativně kratší době nějakým způsobem hospodařit. Vzhledem ke stárnutí populace mají výdaje na starobní penze rostoucí tendenci a jedinou variantou k jejich řešení je právě penzijní reforma.

Penzjiní reforma ale nemůže být nastartována ve chvíli kdy se současně platný průběžný systém financování důchodů dostane do záporných čísel, protože svou vahou by státní finance okamžitě stáhl ke dnu. Je proto nutné, aby zhruba 20-30 let před tímto okamžikem započalo spoření obyvatel kolem třiceti let věku (ano Husákovi děti) na penzi. Tím by stát mohl této části obyvatel po jejich odchodu vyplácet nižší penze a zastavit strmý nárust těchto výdajů, který navíc nebude kryt výkonem pracujícícho obyvatelstva. Odhady kdy je nutné reformy nastartovat se různí, nicméně obecně řečeno čím dříve do bude, tím méně to bude bolet. Dále penzijní reforma počítá s tím, že minimální důchod bude nadále vyplácet stát, ale zbytek k zajištění slušnéh životní úrovně by byl financován právě spořením občana.

A nyní k nejčastěji omílaným nepravdám či otázkám:

- systém výběru sociálního pojistného vs. výplaty starobních důchodů je v plusu, tak proč se vzrušovat. Naráží na fakt, že nyní je příjem vybraný na sociálním zabezpečení skutečně vyšší než výplaty starobních penzí. Jednoduše řečeno více lidí platí (pracuje) než utrácí (je v důchodu). To je pravda, ovšem v okamžiku kdy se tento trend obrátí státní rozpočet se během pár let zhroutí. Startovat reformu je třeba ještě dlouho před tímto okamžikem, jak je popsáno výše.

- zvyšme porodnost (oblíbené levicové ohavnosti typu stotisícového porodného). Tedy za prvé naše země není nafukovací, podle této logiky bychom museli přibývat stále (více důchodců=více dětí=více důchodců=více dětí atd.), za druhé průběžný systém financování byl umožněn pouze díky naprosto ojedinělému populačnímu boomu po druhé světové válce a dále v éře tzv. Husákových dětí (a nyní krátkodobě opět zvrátil křivku, protože tyto děti mají své potomky). Tyto dva vlivy jsou však aperiodické a nelze s nimi v seriózním propočtu počítat. Posledním podstatným momentem je trochu jiná stránka věci a to je princip porodného. Žena si jej určitě zaslouží, ale mělo by být vypláceno (celé nebo např. 3/4) až za výchovu dítěte (např. v 18-ti letech věku, dítě by nesmělo být odloženo, týráno, zanedbána školní docházka prostě normální výchova), nikoli za prostý akt zplození. Ten totiž výchovu nezaručuje a už vůbec nezaručuje možnost ufinancování průběžného systému důchodů (omezíme-li se na tento problém), ale právě naopak. Pokud někdo rozumný uvažuje o dítěti je mu jasné, že porodné je jen krátkodobé přilepšení a kvůli němu si dítě pořizovat nebude - je to člověk který by jej ale mít měl protože znamená pro společnost přínos. Naopak existuje opačná sociální skupina která vidí jen tuto částku a je schopna si díky ní (+ dalším dávkám) dítě pořídit, ale díky absenci výchovy z něho většinou vytvoří jen další pobiratele sociálních dávek. Shrnuto - zvýšení porodného by způsobilo populační explozi v té skupině lidí, jejichž potomci by ve svém dalším životě státní finance zatížili nároky na další dávky.

- co když si někdo spořit nebude vůbec nebo jen minimálně? To je bohužel jeho problém. Samozřejmě v případě nemoci nebo postižení by tyto úhrady zastoupil stát. Ovšem v případě nechuti k práci by dotyčný obdržel v důchodu penzi úměrnou svému přínosu pro společnost, tedy naprosto minimální. A uvědomme si, že v případě příspěvku na penzijní fond mluvíme o částce max. kolem 500 korun pro generaci dnešních třicátníků, není to žádná závratná suma, každý pracující by byl tuto částku schopen zaplatit. Tohle je základní kámen úrazu pro levici, musela by totiž přiznat, že se skutečně nemůžeme mít všichni stejně, bez ohledu na naši snahu.

- co když někdo bude moci spořit jen určitou část svého života? Viz. předchozí bod + spousta variant. Při krátkodobé nezaměstnanosti (změna místa) by jej zastoupil stát. Spíše by ale byla vhodná varianta kdy by dotyčný musel spořit např. jen 30 nebo 35 let - tím by se odstranily rozdílné nástupy do zaměstnání po škole, krátkodobé nezaměsnanosti a výrazně by se naopak zvýšila snaha práci si hledat. Tento model je ale podmíněn včasným zavedením reformy.

- proč se zvyšuje věk odchodu do důchodu? Je to dáno zejména prodlužující se délkou života obyvatel. Nicméně i v tomto případě je odchod do důchodu omezen pracovním zařazením (např. horník do důchodu až 65 letech nepůjde). Navíc si uvědomme, že se o této variantě uvažuje od roku 2030 (což samozřejmě zejména představitelům odborů nebrání v líčení strastí budoucího stařečka se sbíječkou v ruce až do úplného vyčerpání).

- penzijní fond bude vytunelován. Za prvé těchto fondů může být v republice podle mého názoru max. 5, aby byla zajištěna jejich co nejvyšší stabilita. Za druhé fondy by měly státní dozor, který by mimo jiné přímo ovlivňoval skladbu portfolia. Totiž investování v tomto horizontu je z ekonomického hlediska velmi málo rizikové. Díky možnosti spravovat klientovy peníze ve skutečně dlouhodobém horizontu lze pro dosažení přijatelné míry výnosnosti investovat do málo rizikových instrumentů s výnosem krátkodobě nižším, ale dlouhodobě stabilním (pokladniční poukázky, dluhopisy) a naopak omezit ty potenciálně výnosné, ale vysoce rizikové (obligace, akcie apod.). Je to stejná logika jako kdyby někdo chtěl tunelovat např. pojišťovnu, je hlavně v jejím zájmu aby si toto ohlídala. V kombinaci se státním dozorem a ekonomicky nízkým rizikem lze tuto možnost prakticky vyloučit, ovšem dobře se s ní hraje na city. Mimo to, stát by měl na fungování penzijních fondů zájem minimálně z jediného prostého důvodu. Kdyby byl vytunelován fond spravující penzijní spoření např. čtvrtiny obyvatel státu, mohlo by dojít vlivem nepokojů ke kolapsu státní ekonomiky. Ke stejnému, jako kdyby se penzijní reforma nastartovala s velkým zpožděním nebo vůbec.

Přeji všem slušným lidem pokojný důchod.