Islám jako náboženství se příliš neliší od jiných, problém je spíše v přílišné Evropské toleranci a pseudohumanitě.
Jsem toho názoru že křesťanství, judaismus či islám jsou zhruba stejně tolerantní budeme-li se striktně držet výkladu jejich základních knih tedy bible a koránu. Ač si je netroufám podrobně hodnotit neboť nejsem znalec podstatné je, že obě v sobě skrývají jednu z nejnetolerantnějších formulací a tedy šíření víry. Ač obě naopak ukládají různá pozitivní pravidla (příkázání apod.) snad jedinou vírou která nenabádá ke svému šíření a spíše než oddanost bohu preferuje osobní rozvoj je buddhismus. Troufám si tvrdit, že otázka šíření víry je a byla kamenem úrazu.
V případě křesťanství se otázka šíření víry odehrávala zejména ve středověku formou křižáckých výprav, honu na čarodějnice a jiných aktivit vedoucích ke krizi víry (+odpustky aj.). respektive ke krizi její interpretace a ke konečnému a správnému oddělení světské a církevní moci. V zájmu víry se tehdy odehrávala skutečná zvěrstva a to jen díky přesvědčení křesťanů že pouze s jejich vírou je možné žít.
Obdobná situace se myslím nyní odehrává v souvislosti s islámem. Díky spojitosti státní a církevní moci napříkld v Iránu ale i Palestině, Sýrii, či dříve Afghánistánu, (zde šlo po vítězství Talibanu pouze o církevní moc), jsou obrovské masy lidí vychovávány v přesvědčení, že jen jejich víra je správná a co je podstatné že ji musí šířit všemi prostředky. Bohužel nemají jiné alternativy neboť ji naprostá izolace podporovaná státní mocí nepřipouští. Dochází tedy k novodobým křižáckým výpravám v zájmu šíření víry. Jedná se o stejný náboženský terorismus který bohužel narozdíl od terorismu politického usiluje o co nejvyšší počet obětí na straně bezvěrců (ten politický se musí zjednodušeně krotit, aby neodradil své příznivce).
Bohužel výše uvedené situaci nahrává naprosto mylná představa většiny evropských politiků o jakési multikulturní společnosti, kde se budou mít všichni rádi a to tak nějak sami od sebe. Totiž multikulturalismus není problémem, ale pouze pokud se příslušná menšina přizpůsobí zákonům a zvykům většiny. Nemělo by to být těžké protože celý vyspělý svět má oddělenu církevní a světskou moc, tedy není žádnému náboženství nadržováno.
Evropa se bohužel snaží práva menšin dodržovat tak úzkostlivě, že zapomíná na práva většiny. Obrazně řečeno když přijdu k někomu na návštěvu žádat o pomoc také mu nepřikazuji jak si má vymalovat kuchyň. Spousta imigrantů toto chápe a Evropa s nimi podle toho zachází, bohužel pod vlivem svého přesvědčení o svém neomylném humanismu takto zachází i s lidmi, kteří soužití a porozumění nehledají. Jsou to sebevražední atentátníci nebo radikální muslimové, kterým jde jen o to středověké šíření víry. Bohužel nemají kopí ale semtex a na hranicích je nečekají ozbrojení obyvatelé ale milí celníci. Evropa si neuvědomuje že s těmito lidmi nelze jednat o toleranci, protože jediným kompromisem je pro ně islamizace světa za každou cenu.
Evropa a celá světsky organizovaná civilizace se tomuto násilí musí bránti. Neumí to tak efektivně jako to dokazovaly (právem) země Orientu za středověku, ale musí si uvědomit že právo k životu v jakémkoli státě mají lidé tolerantní a je jedno jakého náboženství jsou. Euroamerické civilizaci reálně hrozí válka s radikálním islámem, který odnášejí i neradikalizovaní lidé v islámských zemích, a intelektuální evropské debaty o bezproblémovém soužití neobstojí při konfrontaci s mladíkem vychovaným v islámské mendrese kdesi v Afghánistánu který je přesvědčen o tom, že čím více bezvěrců zabije tím bude slavnější a v ráji oblíbenější. Ve středověku by na něho nečekal intelektuál s knihou, ale Templář s obouručním mečem. Tímto mečem jsou nyní speciální síly v Afghánistánu či Iráku a měli bychom se modlit ke komukoli, aby jednou nemusely působit v Evropě.
