Levicový tunel.

Jeden z největších podvodů týkajících se vyvedení majetku z firem (u nás raději říkáme tunelů) neměla na svědomí pravice, jak s oblibou tvrdí spousta lidí.

Tunelem se obecně rozumí vyvedení majetku firmy za účelem osobního obohacení, případně snížení její tržní hodnoty. Spousta lidí si pod pojmem tunel představí situaci v devadesátých letech, kdy měla formálně moc v rukou ODS (formálně píšu proto, že záleželo na tom jak se vyspí poslanec Wagner) a kdy byly některé firmy skutečně vytunelovány. Vyčítají jí, že nevymyslela zákony, které by tomuto jevu zamezily a ráda nazývá tunelem i privatizaci. To že v té době neexistovala dobrá řešení, ale jen ta méně špatná, ji uniká stejně jako fakt, že privatizace nebyla pro stát ztrátová (přebytek 6 mld. Kč dle výroční zprávy FNM, tuším rok 2004). Nicméně zpět k tunelům, tak jako není možné legislativu přejmout z jiného státu i ta naše musela projít určitým vývojem, který nekorespondoval s až postupně a za delší dobu sílící morálkou. (To známé komunistické - Kdo nekrade okrádá rodinu).

Zhruba v té době se ale začal rýsovat jeden z největších podvodů na majetku a mnohdy bohužel i na zdraví lidí v dějinách ČR. Zde levice nejenže neschválila potřebný zákon, naopak schvalovala ty zákony, které tomuto jednání nahrávaly.

Jednalo se o známý transformační zákon z roku 1992. V tehdejším federálním shromáždění do něho díky hlasům levicových poslanců byla vsunuta noticku, která umožnila vypořádání těch členů, kteří chtěli z družstev vystoupit a nechtěli majetek využít ihned k zemědělské produkci, realizovat až po sedmi letech (i když kolektivizace byla provedena během několika měsíců). Můžeme polemizovat nad tím že to bylo kvůli ohrožení fungování těchto družstev, nicméně se tím a priori předjalo, že tito lidé budou chtít svůj majetek zneužít, přičemž by ho převážná většina družstvům odprodala. Nicméně během těchto sedmi let proběhlo řízení o uznání podílů v družstvech a většina členů obdržela vyjádření, kde byly jejich podíly vyhodnoceny. K jejich vypořádání mělo dojít roku 1999.

V tomto roce učinili levicoví posladnci pokus o změnu vypořádání nabídkou výplacení 10% podílu přes Pozemkový fond nejvýše do 10 tis. korun, který byl ale o pár měsíců později zamítnut Ústavním soudem jako protiústavní. Dalším pokusem byla novelizace v roce 2004, kdy se opět levicoví poslanci snažili prosadit novelu kterou by bývalí členové byli nuceni přijmout majetek (většinou už bezcenný) který by jim družstvo nabídlo. Navíc by museli opět žádat o již uznané vypořádání a to do 30.3.2004. Pointa byla v tom, že tato novelizace byla sepsána 24.3.2008, tedy by byla nevykonavatelná. K její realizaci naštěstí nedošlo. Poslední snahou byla aktivita ministra Gandaloviče, která chtěla nařídit povinnost k vypořádání i na nástupnické organizace bývalých ZD a která byla opět díky levicovým poslancům zamítnuta (zde vždy ve shodě hlasovala ČSSD i KSČM).

Toliko legislativa, praxe probíhala následovně. Část slušných družstev se s vlastníky vypořádala. Ta neslušná za výše uvedené podpory levice postupovala následovně. Založila další podnik (většinou a.s.)  na který postupně převedla veškerý hodnotný majetek. V ZD ponechala pouze dluhy a bezcenné nemovitosti a pro předluženost na družstvo vyhlásila konkurz. Tím všechny členy kteří chtěli z družstev vystoupit a dosáhnout majetku, který jim před více než 50-ti lety sebrali komunisté, vyřadila ze hry. I pokud by byli z konkurzu uspokojeni obdrželi by nepatrné procento navíc v drtivé většině ale nebylo z čeho uspokojovat, protože majetek často nestačil ani na vypořádání dluhů družstva.

Jedinou normou která by tomuto zabránila by byla právě nutnost náhrady nástupnickou organizací. Tyto nástupnické organizace mají totiž stejné statutární zástupce, hospodaří s majetkem bývalého družstva a mají naprosto shodný předmět činnosti.

Představitelé těchto družstev naprosto nepokrytě kalkulovali s tím, že lidé často do sporů vlekoucích se roky nepůjdou, protože se často jednalo o velmi staré lidi. Část lidí tak skutečně učinila, nicméně jiná si tento přístup nenechala líbit. Zakrátko uplyne 10 let od původně avizované lhůty vyplacení podílů, kterou náš stát zásluhou levice naprosto ignoroval, ale naštěstí novelizacemi neposvětil. Bude tedy možnost tuto skutečnost žalovat u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a Česká republika bude mít na kontě další arbitráž na majetkové vypořádání, proti kterým byly ty dosavadní pouhá legrace a která se bude moci měřit pravděpodobně jen s arbitráží týkající se vypořádání majitelů domů z titulu regulovaného nájemného, která se také blíží.

Bohužel nejsmutnější je na tom ten fakt, že schopným a výkonným sedlákům, kteří své práci v drtivé většině rozuměli a milovali ji, ač byla jednou z nejtvrdších, zločinný režim protiprávně zabavil půdu a veškerý majetek. Toto předal lidem kteří obojí často zničili, neb tomu nerozuměli (a to často díky své inteligenci ani nemohli). Když se tito okradení lidé měli po 50-ti. letech dočkat spravedlnosti zásluhou prakticky té samé levice byli o toto právo opět připraveni.