Když se lidé nebojí bránit a Policie pomáhá.

Je to už asi měsíc kdy jsme si vyrazili s rodinou do Špindlerova Mlýna. Odvezli jsme si odtamtud celkem zajímavou zkušenost, o které jsem slíbil že napíšu. S mírným zpožděním tak tedy činím. Nestalo se nic děsivého (naštěstí), vlastně šlo jen o to, že všichni dělali co měli, když to bylo potřeba.

Takže jak jsem psal v polovině října jsme jeden pátek vyrazili do Špindlu. Bylo krásné počasí, málo lidí, prostě pohoda. Druhý den ráno jsme si vyšli na procházku do města. Když přijíždíte do Špindlu od Vrchlabí, tak po pravé straně míjíte obchodní dům a pak benzínovou pumpu. My jsme šli po chodníku právě v tomto směru. Když jsme došli k oné pumpě, chtěli jsme přejít odbočku která k ní vede a dále pokračovat po chodníku. Protože máme malé díte, které jsme vezli v kočárku, samozřejmě jsme se nejdřív pořádně rozhlédli, jestli k té pumpě něco nejede. Nejelo (krom toho byl dost slabý provoz), nicméně když jsme došli asi do poloviny projelo těsně kolem nás auto rozhodně více jak padesát. Aby toho nebylo málo trefilo jedinou louží v okolí a všechny nás nahodilo tou hnusnou špinavou vodou. Nejdřív jsem myslel, že si to ten řidič neuvědomil, nicméně on ani nepřibrzdil, pumpu projel, otočil se a po hlavní se vracel zpátky. Zhovadilost tohoto chování (řidič musel na odbočku vjet už když jsme ji přecházeli a vědět, že nás mine hodně těsně, pravděpodobně ale myslel jaká bude legrace když nás nahodí a nedošlo mu, že náš může všechny srazit) nás oba dospělé hodně vytočila, takže jsme se ho snažili zastavit. On na nás samozřejmě nečekal a ujel (poučení napočítat do deseti, měl jsem foťák a nepoužil ho, krom toho jsem koukal víc na obličej než na SPZ).

Tedy zeptali jsme se na pumpě jestli nemají kameru. Neměli, ale řekli ať jdeme na Policii, protože ta má o kousek dál kameru na sledování provozu. Poslechli jsme a ač nám chvíli trvalo se na policejní stanici dobouchat (a já myslel, že nad tím mávnou rukou) věci nabraly překvapivý spád. Přítelkyně šla čin nahlásit (venku s malým jsem zůstal raději já), policisté s ní prošli záznam z kamery, ale vozidlo tam nebylo, vzhledem k omezenému rozsahu kamery. Nicméně podle popisu si chtěli prověřit jednoho místního týpka, takže (to už byli venku) nám řekli, že se nám ozvou. Když jsme odcházeli zastavilo u nás policejní auto - zjistili totiž že onen "podezřelý" parkuje na náměstí a zeptali se přítelkyně zda nechce jet s nimi kvůli identifikaci. Ta samozřejmě souhlasila (její rozhořčení může pochopit jen matka, které někdo ohrozí dítě) a já na místo svižně došel s kočárem asi za pět minut (pořádně mi došlo, co všechno se mohlo stát). Později mi řekla, že když přijeli na místo to auto které měli na mysli policisté nebylo oním hledaným. V tu chvíli však pomohla obrovská náhoda, onen řidič s vozidlem stál opodál a když viděl Policii snažil se nenápadně zmizet. Poté co přítelkyně policisty upozornila ti naskákali do auta a řidiče přinutili zaparkovat. V tu chvíli jsem dorazil i já a nejraději bych si to s řidičem vyřídil na místě ručně (přítelkyně měla stejný názor :-)), což policisté tušili, takže mě i přítelkyni drželi opodál. :-) Auto i řidiče jsme bezpečně poznali. Z onoho řidiče se navíc vyklubal asi dvacetiletý kluk, který když viděl že jde do tuhého přiznal se, omluvil a bylo vidět že má nahnáno. Na místě nám navíc zaplatil náklady na vyčištění věcí, na kterém jsme se dohodli. 

Sečteno podtrženo Policie mohla případ jen sepsat s tím, že nás bude informovat nebo nad ním mávnout rukou (přesně tady by pasovala ta oblíbená formulace, že se vlastně nic nestalo), ale ona nám pomohla a to dost účinně. To mělo dva důsledky. Prvním byla naše pozitivní zkušenost s orgánem státní moci, který už z principu naší národní povahy není nikdo zvyklý moc chválit. Druhým důsledkem bylo to, že si onen mladík odnesl podstatnou zkušenost. Totiž že když udělá něco druhému člověku nebezpečného nemávne se nad tím rukou. Zjistil, že poškozený si to nenechá líbit a za přispění státu je navíc schopen ho účinně, legálně a zejména rychle potrestat.

Závěrem - braňte se má to smysl, doby kolektivní viny jsou pryč a co je nejdůležitější - základem demokracie je zodpovědnost za vlastní činy.