Dvě dobré a jedná děsivá aneb nemáme jen práva, ale i povinnosti.

Dvě zprávy z poslední doby mě potěšily. Přivedly na myšlenku, že náš právní systém přestává tak okatě nahrávat zmetkům. A pak přišla další, u které jsem si říkal že i tak nás ještě čeká dlouhá cesta.

Zprávy které mě potěšily jsou o pozitivním signálu, který náš právní stát vysílá mezi lid (konečně). Nicméně i zde je ještě hodně co dohánět. A nyní konkrétně.

První pozitivní zprávou je osvobození člověka, kterého na jeho pozemku, v jeho domě přepadl zloděj. Přepadený se bránil nožem a násilník na následky zranění zemřel. Soud tohoto muže nakonec naštěstí osvobodil. Taková zpráva je myslím daleko prospěšnější, než informace o tom, co vše musí člověk předem zvážit, než se začne bránit. Doufám jen, že se brzy objeví i článek se stejným závěrem, jen bude místo nože použita střelná zbraň. Krátce řečeno - můj dům můj hrad. Ono se to nezdá, ale takovéto zprávy jsou důležité. Možná si různé kriminální živly uvědomí, že to kradení se až tak úplně nevyplácí. Samozřejmě ne všichni, ale i počet těch nechápavých by mohl být výše uvedeným způsobem redukován.

Druhou pozitivní zprávou bylo osvobození policisty, který při zásahu zabil ženu. Zní to hrozivě ale pro připomenutí. Snažil se zastavit kradené auto. Vozidlo řídil dvacetkrát trestaný zfetovaný recidivista a na výzvu policisty k zastavení zareagoval pokusem policistu přejet. Policista následně použil zcela v souladu se zákonem zbraň a bohužel při tom zastřelil ženu, která s oním recidivistou v autě cestovala. Tato spolujezdkyně byl pravděpodobně také pod vlivem a navíc se ve voze snažila schovat (dle výpovědi svědků). Krom toho pokud byla svéprávná musela vědět, s kým a v jakém autě sedí.

Zpráva by mohla být ještě pozitivnější, kdyby za ono úmrtí byl trestán pouze narkoman. Pokud totiž někdo neuposlechne výzvu policie a vystaví osoby které s ním cestují nebezpečí, dělá z nich (ne)dobrovolné rukojmí a měl by nést i případné následky. Takže za vraždu měli soudit toho narkomana, (který je nyní bohužel na podmínku venku).

Soudkyně u výše uvedeného případu velmi trefně poznamenala, že lidé si nárokují práva, ale zapomínají na povinnosti.

A tohle je základní kámen úrazu, kde je třeba hodně co dohánět. Totiž krom výše uvedených závěrů soudu byl publikován i rozsudek v jiném případu. Šestadvacetiletá matka tří dětí utýrala své čtvrté dítě. Udělala to tak, že kojence krmila vodou a moukou a když křičel hlady bila jej a třásla s ním tak silně, že na následky zranění zemřel. U soudu se snažila vinu svalit na své předchozí děti. Těm je ale do čtyř let a i fyzicky je vyloučené aby toto spáchali. Přestože byla pod dohledem sociálního úřadu, přestože měla chodit na pravidelné kontroly k lékaři (kojenci bylo osm měsíců a byl silně podvyživený). Pro úplnost manžel by samozřejmě ve vězení a zbylé děti krmila rozmačkanými brambory, které kojenec logicky nechtěl tak proto voda a mouka.

Říkáte si že ta ženská musela být buď blázen nebo naprosto hloupá? A ano ta druhá varianta je správně, žena má IQ kolem 60 a trpí tedy lehkou mentální retardací. Dali by jste takové ženě řidičák? Nechali by jste ji uspět u žádosti o zbrojní pas? Ne, ale s dítětem je to jiné, na to má vzhledem k našim sluníčkovým neziskovým ochráncům lidských práv nárok. A bohužel zde stoprocentně platí, že dítě si umí udělat každý blbec, ale vychovat jej umí jen někdo.

A řešení? Tedy pokud nejsi nebezpečný pro své okolí tak ok žij si jak umíš. Ale protože evidentně nejsi schopen postarat se úplně sám o sebe neměla by ti být dána možnost se množit. Proč? Pro ilustraci - člověk v tomto pásmu inteligence dosahuje v dospělosti úrovně 10-ti letého dítěte. A může se desetileté dítě postarat o jiné dítě?

No a pokud se situace nechala zajít tak daleko, tak tady už nemá cenu řešit nějakou nápravu. Dítě bylo utýráno rodičem a to znamená, že tomu kdo jej zabil stoprocentně bezvýhradně a oddaně věřilo. A v tom je naprostá zvrácenost a odpornost takového činu. Stejně jako na úmyslném zabití dítěte obecně. Můžeme polemizovat o spoustě věcí ale pokud někdo úmyslně utýrá dítě ztrácí tím právo na to mít další a měl by ztratit právo i na život.

Závěrem tedy - nechce se mi věřit, že tuto mentální retardaci "objevili" lékaři až nyní. Pravděpodobně to věděli všichni, ale na zavření do ústavu to asi nebylo, tak se čekalo na průšvih. A ten bohužel přišel v takto hrůzyplné podobě. Psychotesty máme na spoustu blbostí jen u této základní věci se pořád bojíme. Samozřejmě je nesmysl poslat na psychotesty každého kdo chce mít dítě, jde jen o to mít tu možnost v případě, kdy například lékař nebo sociální pracovník vidí, že něco není v pořádku. A pak mít také nástroj na možná řešení této situace včetně toho nejradikálnějšího. I kdyby to zachránilo jediné dítě mělo by to smysl.