A proč právě Turecko by mělo být v Evropské unii, říkám si v duchu při studiu turistického průvodce, který mi poskytuje stručné informace o zemi, kde za chvíli přistane letadlo s pobledlými budoucími rekreanty na palubě, toužícími stejně jako já prožít v této zemi klidnou a nerušenou dovolenou.
Vždyť tady píšou, že Turecko leží skoro celé v Asii, to by mohla EU za chvíli sahat až k čínským hranicím, před kterými by se jen těžko zastavila. Tak si tak trochu nasupeně pročítám průvodce a přemýšlím o zemi, o které vlastně mnoho nevím. Představuji si, jak mě na letišti vítá sultán (možná i Tyrl) s tabulkou tureckého medu a učebnicí tureckého hospodářství.
Již na letišti mě ale naopak překvapí naprosto "normální" klozetové prkénko a přemýšlím, proč u nás na dálnici říkáme záchodům turecké. A o další překvapení není nouze. Chování hotelového personálu by se sem mohli jezdit učit mnozí naši podnikatelé v cestovním ruchu. Na nesčetných promenádách případně trzích by se zas mohli školit naši obchodníci v zákaznickém přístupu. Dále zjišťuji, že i já chudá Češka jsem pro Turka důležitým zákazníkem, který přináší v kapse sice o trochu měně peněz než naši vyspělejší spluunionisti ze Západu, ale má o to vřelejší srdce na dlani. Narozdíl od některých států, které jsem již o svých dovolených navštívila a které raději nebudu jmenovat, jsem se v Turecku cítila váženým zákazníkem. Cítila jsem se zákazníkem, který má právo na slušné zacházení i stanovení si výše ceny. Většina tureckých obchodníků, (mluvím samozřejmě o turistických oblastech), umí základní výrazy potřebné k uzavření obchodu v pěti i více jazycích.
S majitelem jednoho zlatnictví jsem se dala do řeči (no, ono s většinou tureckých obchodníků se člověk nejprve dává do řeči). Vystudoval pět tříd základní školy, na víc nebyly v rodině peníze. Vše ostatní se naučil na ulici včetně výborné angličtiny (zde inspirace pro ministerstvo školství). Je velice úspěšný, vlastní několik domů, pracuje ale celé dny od rána do noci. Bohužel zlatý prsten se mu nepodařilo mi prodat, přestože do mě investoval tři turecká piva (uff, v kvalitě piva je prostor ke zlepšování, ale Turek je jistě učenlivý). Pozvala jsem ho naoplátku do Prahy na knedlo zelo vepřo a plzeňské: ouha, muslimové vepřové nejedí, to dá rozum. Tak třeba na kebab na Václaváku.
Na zpáteční cestě do Prahy, (pobledlí cestující se změnili v hodně opálené spluobčany - naštěstí bez ohníčků), jsem přemýšlela o tom, jak dát svůj hlas pro vstup Turecka do EU, když se mě na to nikdo neptá. Tak to aspoň píšu sem. Země, která má svou historii tolik spojenou s historií evropskou do EU prostě patří. Bude to další velká konkurence na trhu a na tom můžu já zákazník vždycky jen vydělat.
