Jednou bude možná okupaci v roce 1968 připomínat jen dres Jardy Jágra s číslem 68. On v něm bude jistě hrát ještě hodně dlouho. Většina lidí už sice nebude chápat, proč právě 68, a bude mu z legrace doporučovat raději číslo 69, které je mezi lidem mnohem populárnější.
foto autorka
Včera říkal pan Železný ve zprávách, že Česká televize bude na 45. výročí okupace v roce 1968 také vzpomínat, a to pořadem "Přerušené jaro". Vysílali ho v sobotu 17.8. v poledne, v pondělí 19.8. také v poledne a bude se ještě vysílat v pátek 23. 8. ve dvě hodiny v noci. Na den výročí 21.8. bude Česká televize vysílat: seriál "Sanitka", pořad "Komici na jedničku", hudební komedii "To byla svatba, strýčku", na druhém programu "Kameru na cestách - Severní Kyklady, Severní Vietnam", a dále hororovou komedii "Ples upírů". Ano, bude to důstojné připomenutí polokulatého výročí.
Napsala jsem nedávno povídku. Povídku pro Víkend MF Dnes.
http://klokocnikova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=355237&bk=35386
V té povídce vzpomínám na 21. srpen 1968. Diskuze nebyla velká, nikoho to už moc nezajímá. Přesto mne jeden příspěvek šokoval:
Jarmila Černá: "Prý kdyby Rusové v osmašedesátém nepřijeli, tak ten bordel, co tu teď máme, bychom měli o dvacet let déle."
Nevím, jestli se paní Černá s tímto názorem ztotožňuje, nebo jestli ho napsala jen jako vtip nebo hec.
Paní Černá má ale v podstatě pravdu. Ten bordel - jak je ve výše zmíněném výroku řečeno - je vlastně svoboda, která nám byla dopřána po roce 1989. Ten "pořádek", jak si ho ti, kdož za tímto názorem stojí, představují, to je totalita. Za totality mají všichni stejný názor, to jest raději žádný, všichni volí jednu a tutéž stranu, která za ně myslí, všichni plní zadané úkoly a drží hubu a krok. Prostě je pořádek.
Ve svobodném státě - ano, je bordel. Deset lidí u stolu v hospodě se neshodne na řešení jednoho problému, každý má názor, chce ho prosadit. Měl by vyhrát názor většiny. To je ale hodně těžké zvládnout. Totalita se zvládá mnohem snáz. Z tohoto pohledu byl rok 1968 vlastně spásou.
Paní Černá má pravdu v jedné věci - šance, které dostal tento stát po roce 1989, jsme prohospodařili (mluvme slušně). Lid si přeje návrat totality, připadala jim pro život snazší. Chápu. Myšlení bolí.
Pravděpodobně bychom prohospodařili i ty šance, které by možná přišly s pokračující reformou v roce 1968, kdyby nezasáhla vojska Varšavské smlouvy. Pravděpodobně bychom si to podělali sami bez cizí pomoci.
Dnes zíráme v šoku a čekáme, že zas přijde nějaký spasitel, který nás z té šlamastyky vytáhne. Možná přijde, znenadání se konečně zjeví nějaká osobnost a pokusí se změnit naše neradostné směřování.
Bude to marné. Pravděpodobně ho ukřižujeme a půjdeme dál tou cestou necestou, od pankejtu k pankejtu. Ona nám totiž vyhovuje. Jsme totiž jenom lidé. Taková trochu vyspělejší zvířátka.
Už brzy zapomeneme, že byla nějaká okupace v roce 1968, zapomeneme na sametovou revoluci v roce 1989 a zajímat nás bude jen to, kolik má kdo ve šporkase a "kdo s kým...".
A zvířátkům je prostě souzeno "rýti držkou v zemi".
P.S. Od včerejška mám pod fotkou na blogu malou změnu - politika mne totiž vůbec (ne)zajímá.
