S německým Opou na výlet do Sudet

Němci prý odsouvají své důchodce do Česka, služby o nemohoucí seniory jsou u nás mnohem levnější. Staříci se bránit nemohou, tuší, že to je jejich konečná. Jen si představovali, že zemřou ve své německé vlasti, kde žili celý život.

Opa je německý dědeček. Je nemohoucí, závislý na pomoci druhých. Jeho rodina se již o něj nemůže starat. Agentura v Čechách jim nabídla místo v domově pro seniory v českém pohraničí za třetinovou cenu, než je v Německu obvyklé. A Opu vezme jeho rodina jednoho dne na výlet, aniž by tušil, že zpátky už nepojede...

xxx

"Hallo, dědo, tak tě v sobotu vezmeme na výlet", oznámila Tochter.

"A kam pojedeme?", ptá se dědeček překvapeně, již mnoho let nevycházel ani ze svého bytu, najednou má jet někam na výlet? To je podivné!

"V sobotu pojedeme do Čech dědečku, vždycky jsi toužil ještě jednou se tam podívat", řekla dcera.

"Ale já už nikam jet nechci, chci být doma a mít klid, nechci se nikam trmácet autem. Vždyť tu cestu ani nevydržím", řekl Opa.

"Jen neboj, dědo, auto máme pohodlné, sklopíme ti sedačku, budeš skoro ležet jako doma v posteli. A zastavíme ti, kdykoliv budeš potřebovat, žádný strach", řekla dcera.

"Ale já chci zůstat doma, nikam nepojedu, v autě se mi udělá špatně", odpověděl rozhodně Opa.

"Ale pojedeš, dědo, uvidíš, jak se ti tam bude líbit, v Čechách je moc hezky, vždycky se ti tam líbilo, mají tam dobré jídlo a pivečko", řekla dcera.

"A proč mi balíš tak velký kufr, když tam jedeme jen na sobotu?", zeptal se udiveně Opa.

"Ale dědo, to abys měl všechno, co potřebuješ, s sebou. Co když se ti udělá špatně a budeš tam muset zůstat v nemocnici", odpověděla dcera.

"Ale já nikam jet nechci, už jsem vám to řekl!"

"Dědo, jedem tam celá rodina a sám tady zůstat nemůžeš, tak se připrav, v sobotu pro tebe přijedeme, čus".

xxx

"Tak dědo, stěžoval sis, že se ti dělá v autě špatně, tak jsme tě zavezli do takové nemocnice, kde si tě na pár dní nechají, a my se zas za tebou přijedeme podívat. Je to moc dobrá nemocnice, sestřičky i pan doktor tady mluví německy a do Německa je to kousek. A budeš tady mít i kamarády a kamarádky. Jsou tam sice i nějací Ossi od Drážďan, ale s nimi se bavit nemusíš, když nebudeš chtít".

"Já chci domů, já tady nechci zůstat, nenechávejte mě tady..., prosím, " pláče Opa.

"Dědo, podívej, budeš tady mít německou televizi jako doma, hezkou postýlku jako doma a sestřičky se o tebe budou dobře starat, neboj, vždyť nás to bude stát spoustu peněz!", vysvětluje Tochter.

"Čus, dědo, ich liebe dich, přijedu se na tebe brzy podívat. Zvykneš si tady", odchází dcera a mává dědečkovi.

Dědek shrben pláče...

xxx

Takhle nějak si představuji, že to možná probíhá.

A nebo jinak: jsem stará nemohoucí babička a potřebuji celodenní péči. Moje rodina to už nezvládá. Všechny domovy pro seniory v Čechách obsadili Němci a cena za pobyt v těchto domovech je pro nás nezaplatiltelná, třicet tisíc měsíčně.

Povezou mě děti někam na výlet? Kam? Do Polska? Nebo ještě dál na východ?

xxx

Možná se zdá, že je jedno, v které zemi člověk dožije. Že nemohoucímu člověku stačí denně čisté pyžamo a pomoc ochotného personálu na zazvonění kouzelného zvonečku. Co je za oknem, se ho už netýká.

Když si to tak v duchu představuji, řekla bych, že tomu tak není. A nejen u Němců...