Rodičům, kterým vyměnili jejich děti

Vrátila jsem se právě ze zahraničí, až tam dorazily zprávy o záměně dětí v české porodnici. Velmi mě to šokovalo. Nevěděla jsem, jak na tu zprávu před svými zahraničními kolegy reagovat. Jsou věci na světě, které se nesmějí stát, toto je jedna z nich. Když se nemohu spolehnout na to, že si z porodnice odnesu "své" miminko, nemohu se v naší zemi spolehnout na nic.

Dobu, kdy se mi narodily děti, mám v mozku nahranou jak na magnetickém pásku. Mohu si ji kdykoliv přehrát, protože nebyl silnější zážitek v mém životě. Pro většinu rodičů je to to nejkrásnější, co v životě společně prožili. K prvním letům života dětí se pak vracejí celý život - zejména v dobách, kdy jim jejich dítko nepřináší domů právě nějradostnější zprávy.  Vzpomínají v dobách, kdy jejich manželství prochází krizí. Prohlížejí si fotografie, promítají záznamy na všech dostupných mediích: cesta z porodnice domů, první setkání s babičkou, staršími sourozenci, přáteli. Kojení, koupání, přebalování, pokroky ve vývoji. První vánoce, první dovolená s miminkem. To jsou chvíle, které ovlivňují vztah rodičů a jejich dětí. Je to jejich společné bohatství, které mají a nedá se vyčíslit miliony.

I já jsem čelila po narození syna otázkám, jestli mi ho v porodnici nevyměnili. Téměř bílý blonďák se narodil dvěma tmavým rodičům. Můj syn byl naštěstí výrazně podobný tchýni, takže pochybnosti se daly zažehnat a genetické testy nebyly potřeba. Kolik rodičů dnes ale přemýšlí nad fotografiemi svých dětí, jestli se jim nestalo něco podobného, jestli to jejich miminko bylo opravdu jejich.

Chápu velmi situaci obou postižených rodin. Sama si ještě dnes po tolika letech pamatuji doteky svých miminek při kojení, jejich hebkou kůžičku, když jsem se jich dotýkala při koupaní, cítím vůni jejich plenek a vidím obrazy jejich vyrůstání. Nedovedu si představit, že by někdo po deseti měsících života mého miminka přišel a miminko mi odnesl. Odnesl by si jeho oblečky, hračky, fotografie... Místo toho bych dostala jiné miminko, se kterým bychom se měli začít seznamovat na jakýchsi "seznamovacích pobytech".  Je to velmi těžké pro všechny zúčastněné. Taková věc se nesmí stát!

Být postiženými, žádala bych vysoké odškodnění za tuto nehoráznou chybu. Poškození duše  je stejně tak hrozné jako poškození těla.  Žádala bych potrestání pro viníky. Ta chyba totiž poškodila nás všechny - obyvatele naší republiky - a posílila naši nedůvěru k českému zdravotnictví, znejistila tisíce rodičů a varovala tisíce rodičů příštích.

A v neposlední řadě - v tom zahraničí zas vypadáme jak rozvojová země...