Příběh trochu o něčem jiném, než počtu nakažených v ČR

Sedím u počítače ve své "domácí kanceláři" a v "polední přestávce" do sebe nechávám vstupovat všechny ty hrůzné zprávy z internetu. Před týdnem byl v naší zemi vyhlášen nouzový stav.

Z koupelny píská pračka, oznamující, že prádlo je již vypráno. Nevnímám. Nevstávám, neběžím ji vypnout a prádlo pověsit jako obvykle. Levou rukou si opírám rozbolavělou hlavu, pravou rukou klikám na další a další zprávy. Některé mě děsí, jiné zase dojímají. Těžko hledat původ těch slz.

Zvoní mobil. Trochu jsem se lekla, musím si na něm nastavit nějakou uklidňující melodii!

Na telefonu svítí neznámé číslo. Bože, co se komu stalo?

Hovor přijímám a z telefonu se ozve: "Tento hovor může být monitorován".

Nezakleju, jako obvykle, ale pozorně poslouchám dál:

"Dobrý den, zde společnost UPC. Víte o tom, že společnost UPC se stala součástí Vodafonu a že z toho pro Vás plyne mnoho výhod?", promluví hlas neznámé mladé dívky.

Ach ne! To jsem se zbytečně vyděsila! Co? Teď?  Nějaké změny?  Výhody?  Nové balíčky?

"Nezlobte se, já tady pracuju, není mi dobře, mám velké obavy, nemohu s vámi mluvit. Mám teď úplně jiné starosti a vůbec nemám náladu na vaše nabídky", odpovídám co nejslušněji, moje přecitlivělá duše nereaguje striktně odmítavě, jako v běžném provozu.

Na druhé straně hovoru jsem uslyšela dlouhý smutný povzdech. Určitě by nebyl přehlédnutelný ani v záznamu našeho hovoru: "Tak děkuji a omlouvám se vám. Na slyšenou."

Ještě chvilku tupě zírám do monitoru, který mezi tím "spadnul" a nabízí mi krásné fotografie oceánu.

Možná to děvče studuje a přivydělává si v call centru, aby si ušetřilo na cestu k moři. Možná to děvče šetří na nové kolo či jazykový kurz. Možná to děvče živí doma malé dítě. Nebo si všechno zas jenom vymýšlím?

Kolik lidí teď právě přichází o své sny, o své plány v blízké budoucnosti, o svou práci a své zákazníky, živobytí.

Jsem šťastná, že v této válce sedím ve svém bytě a mohu psát tento blog. Mohla bych taky sedět někde v krytu a chodit na provizorní záchod.

Jednou z těch bytů snad vylezeme zase ven a hodně lidí bude začínat znovu. Snad se jim dostane nějaké pomoci. Děkuji.

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Eva Klokočníková | sobota 21.3.2020 15:05 | karma článku: 16,92 | přečteno: 451x
  • Další články autora

Eva Klokočníková

Tancuj, Mariane

6.2.2024 v 15:30 | Karma: 11,56

Eva Klokočníková

Zpověď páně ministra

11.1.2024 v 10:15 | Karma: 17,42