Poplatek u lékaře je 30 korun. Jenom?

Divili se naši přátelé z Německa, jaké Česko roku 2008, plnoprávný člen EU,  řeší problém - poplatky u lékaře: "A u vás se dosud žádné poplatky u lékaře neplatily? A to může taky fungovat? Jo, nefunguje, aha... A opravdu budete platit jen 30 korun? Ohh, u nás zaplatíme 10 Euro a ještě jsme ani nevešli do ordinace." I mně se zdá třicetikorunový poplatek příliš nízký. Za použití záchodu zaplatím 10 korun. Částka 30 korun, která bude vybírána u lékaře, nezajistí zlepšení kvality českého zdravotnictví.

Můj kamarád mi líčil, jak nedávno vyklízel byt po své zemřelé matce. Maminka se dožila úctyhodného věku 96 let. Mnoho let byla chronicky nemocná a na všechny možné potíže dostávala od lékařů haldy léků. Všechny léky končily v krabicích od bot či čehosi jiného, které pak babička zašoupala všude, kam se taková krabice dala zastrčit. Žádné léky nikdy nebrala, i když jich v určité době měla předepsáno až  15 různých druhů. Prohlašovala, že nic brát nechce, protože jí po těch sajrajtech bolí žaludek. Návštěvu u lékařů brala spíše jako společenskou událost s tím, že sdělená bolest je poloviční bolest. Některé léky si ani v lékarně nevyzvedla, pokud předem věděla, že na ně bude muset doplácet. Do ordinace však vždycky nesla minimálně sáček kávy, případně bonbonieru, becherovku.  Každý leden se babička nechávala hospitalizovat v nemocnici, protože v lednu se dle jejího názoru nedalo nikam chodit, venku to klouzalo, nebyly v dohlednu  žádné svátky ani činnosti na zahrádce. Ve svém bytě zavřela kamna, odlednila ledničku, zabezpečila okna a nechala se sanitkou odvézt do nemocnice.  V nemocnici ji podrobili všem možným vyšetřením, protože babičku bolel celý člověk a nesmělo se přece nic zanedbat. Babička si popovídala se spolupacientkami, nebylo jí smutno a nejdelší zimní měsíc rychle utekl. Penzi, kterou babička ušetřila, uložila na knížku, aby měla "ňákou tu korunu" na léto. Neznáte také takovou babičku?

Nevím, kolik lidí zneužívá lékařskou péči, ale já patřím k těm lidem, kteří když už navštíví lékaře, tak je jim tak bídně, že se v ordinaci sesypou. Vyhýbám se čekárnám u lékařů, jak můžu. Na lavicích tam posedávají spoluobčané, kteří narozdíl ode mne vědí, jak to u  lékaře chodí. V jejich igelitkách jsou připravené bomboniery, čokolády, vajíčka, lahvinky, na venkově různá zvířata připravená na pekáč, ve městech kaviáry a šampaňská.  

Celý život řeším problém, co mám přinést doktorovi jako pozornost, aby on naopak věnoval pozornost mně. Červenám se, jsem v rozpacích, roste můj tlak i tep, dokud se svého daru nezbavím. Pak se mi viditelně uleví. Neumím dávat úplatky, a tak prosím, stanovte mi taxu, kolik mám zaplatit, já to ráda dám a chci za to kvalitní službu. Pokud nebude kvalitní, chci mít možnost reklamace, stížnosti. Vše na principu já pán ty pán.

Chci být konečně u lékaře zákazníkem, pánem, který se nemusí hrbit, aby dostal to, co mu patří, to je kvalitní lékařskou péči. A ta není zadarmo, prostě za kvalitu se platí. Zaplatím ráda.

K novému roku jsme si všichni tolikrát vyposlechli to staré: "Hlavně zdravíčko, to je nejdůležitější". Přitom ho chceme nakupovat u stánků ve slevě...