Platit za vzdělání? Určitě ano - ale jen za kvalitní službu

Kvalitní školství, (lze si dosadit i zdravotnictví a další oblasti), není zadarmo. O kvalitu si ale musíme umět říct, z nebe nespadne, ani když budeme platit jako mourovatí...

"Mami, máme odevzdat přihlášku na promoci a tři stovky poplatek", hlásí mi moje právě studium končící dcera.

"A už vám konečně řekli, kdy ta promoce bude? Vždyť už je půlka května! Víš, že jedeme v červnu na dovolenou a možná tady ani nebudeme."

"No, to ještě přesně nevím, kdy to bude, to nám prý pak řeknou..."

"Aha, mám zaplatit a neznám termín...  A když tam nepůjdeme, tak nám pak ten poplatek vrátí?"

"To nevim..."

"Tak se na to zeptej na studijním..."

"Tam nic neví, tam jsou úplně blbí..."

Nedá mi to a vytočím druhý den číslo studijního oddělení fakulty jedné pražské univerzity, na které studuje moje dcera, a ptám se, jak to je tedy s těmi promocemi.

Hlas v telefonu je velmi podrážděný, neochotný a sdělující mi, že přesné termíny promocí nejsou ještě stanoveny, že studenti nejprve musí odevzdat přihlášku s poplatkem, a pak se budou jednotlivé kruhy rozdělovat do termínů promocí. Žádám o laskavé sdělení přesného termínu před tím, než si službu objednám a zaplatím a vysvětluji, že se možná z důvodů dovolené nebudeme moci zúčastnit.

"Tak si nemáte kupovat dovolenou, když víte, že v červnu bejvají promoce", odsekne úřednice,

"A když zaplatíme poplatek a nepůjdeme tam,  tak nám ten poplatek vrátíte?"

"O tom musí rozhodnout pan proděkan, musíte si dát žádost s vysvětlením. Z kterého jste kruhu?", zeptá se mne úřednice.

"Nejsem z žádného kruhu, jsem matka jedné studentky!"

"Aha, tak to promiňte, ale opravdu vám zatím nemohu sdělit více informací, než jsem již řekla", říká úřednice již poněkud vlídněji.

"Vážená paní, jak to prosím mluvíte s moji dcerou," rozčílím se, když zjistím, k jakému omylu došlo, "je jí pětadvacet a za pár týdnů bude vysokoškolsky vzdělanou osobou, studenti nejsou kus hadru, abyste s nimi takto jednali", zvyšuji hlas a musím hovor raději rychle ukončit, protože si uvědomuji, že dcera bude za pár dní skládat státnice a je tudíž stále ještě rukojmím téhle fakulty.

Vím, že některé věci v životě nejdou úplně změnit. Pacienti budou vždycky trochu rukojmím zdravotníků, žáci a studenti budou vždycky rukojmím pedagogů. Je ale na nás, jak moc jim to svým chováním umožníme. Je na nás, abychom si o kvalitu a slušné chování ve školství dokázali říct alespoň po té, co budeme na vzdělání našich dětí připlácet.