Pes má psí život

Tento výrok byl vložen do úst mého oblíbence Hurvínka. Někdy je psí život radostnější než život lidský. Občas závidím některým rodinným miláčkům jejich pelíšky. Hned bych se nechala podobně hýčkat... Někdy je však psí život stejně smutný jako život člověka...

"Když jsem se narodil, zajímalo mne jen, kde jsou ty příjemný cucíky, ze kterých tekla ta dobrota. Tlačili jsme se kolem té chlupaté koule a tahali se o ně ještě se dvěma sourozenci.

Když jsem se jednou probudil a chtěl se napít, zjistil jsem, že vidím svět. Viděl jsem mámu, bráchu, ségru i sluníčko. Bylo to najednou bezva být na světě a strašně jsem se radoval.

Najednou mne chytila jakási veliká tlapka a strčila mne i sourozence do igelitového pytle a já jsem zase nic neviděl - zmizela máma, sluníčko a cítil jsem jen, jak se ke mne tisknou moji sourozenci. Pak jsme jen pocítili, jak jsme dopadli kamsi na pevnou zem, a pak už bylo jen hrozivé ticho a tma. Strašně jsme všichni brečeli, kňourali, protože štěkat ještě neumíme, měli jsme hlad a hlavně jsme měli obrovský strach, že už nikdy neuvidíme sluníčko...

Pak zas kdosi přišel, vzal nás i s tím pytlem a odnesl pryč.

Pochopili jsme, že nás asi našli strašně hodní lidé, protože nás hned nakrmili, umyli a pořád nás hladili jako naše máma.

A pak jsme se všichni dostali ke svým hodným páníčkům.

Z té hrozné igelitové příhody mi zůstaly jen smutný voči. Tedy zatím...

Ale nebojte se - já budu taky veselý pejsek a kdybych byl ministrem přes pejsky, taky bych hned vymyslel takový babyboxy na nechtěná psí miminka, jako mají lidi..."