Panu profesoru s láskou... (ale kterému?)

V únoru příštího roku proběhne volba příštího českého prezidenta. Českým prezidentem by měl být Čech. Já to slovo podtrhuji, protože je pro mě nestravitelné, aby českým prezidentem byl Američan. A pokud bych přece jen přistoupila na to, že na Pražském hradě bude takový člověk, pak bych zvolila raději paní Madelaine Allbrigt. Jí by ta funkce slušela mnohem víc, krom toho by si jistě dobře rozuměla s příštím prezidentem USA, což bude doufám Hillary Clinton. Dámy by se mohly občas scházet v Lánech a naše republika by se aspoň dostala na přední stránky amerických deníků...

Nemám nic proti panu profesoru Švejnarovi, ale z jeho kandidatury na prezidenta od začátku nejsem příliš nadšená. Jsem žena,  a o těch se říká, že se řídí spíše svými pocity, emocemi, než rozumem. A tak si zde dovoluji vyslovit názor, že pocity pani Klokočníkové pana Švejnara na Hrad nechtějí. On  splňuje samozřejmě spoustu požadavků na osobu českého prezidenta, něco mu ale hodně chybí:

v době, kdy byl náš národ mnoho let těžce utlačován komunisty, nebo spíše Sovětským svazem, on o tom mnoho nevěděl, on s námi ten obrovský historický průšvih neprožíval. A tak dnes klidně půjde žebrat ke komunistům o nějaké ty hlasy...

Kdyby zůstal v Čechách, asi by studoval na Vysoké škole ekonomické jako současný prezident a je dosti pravděpodobné, že by byl členem KSČ, protože to by mu umožňovalo spolupracovat se zahraničními ekonomy a uplatnit své schopnosti. Jako bývalý komunista by se dnes jen těžko mohl ucházet o tak důležitou funkci.  Možná by naopak díky svým rodičům  podobně jako tisíce dalších dětí v naší republice po roce 1968 nemohl studovat. Možná by byl disidentem,  a pak by měl velkou šanci být zvolen do funkce prezidenta. Ale to nikdo neví, co by bylo...

Ten pán tady nebyl a nemyslím, že se jako úspěšný student amerických univerzit příliš zajímal o to, co se děje v jeho rodné zemi. A nevěřím, že dokáže cítit s národem tak, jak to dokáže člověk, který tady byl, když jsme ryli držkou v zemi. Je celá řada funkcí, do kterých by se pan profesor hodil a mohl by v nich České republice hodně pomáhat. Funkce prezidenta to ale není. Nebo alespoň zatím není. A je mi úplně jedno, jestli tady má svého zubaře nebo ne (ostatně - je to ekonom, zubař tady jistě vyjde levněji než v Americe a koupě bytu v Praze je skvělá ïnvestice).

Ještě minulý týden jsem nebyla zcela rozhodnuta. Dnes už vím. Včera pan profesor Švejnar řekl po schůzkách se zástupci některých stran pro novináře větu, která mi udělala v pocitech jasno:

"Byl to zajímavá diskuse, opravdu jsem se cítil jako doma na univerzitě...   Pojedu domů s pocitem..."

Já nechci za prezidenta člověka, který má své "domů" jinde, než mám já. Pane profesore, jeďte domů...