"How are you?" Jedna z prvních anglických větiček, kterou vás v kurzu anglického jazyka naučí. Zároveň se vám dostane poučení o tom, že tazatele v žádném případě nezajímají vaše zdravotní ani rodinné problémy a že naopak očekává ujištění, že se máte krásně, nádherně, prostě fajn.
Český jazyk má podobnou zdvořilostní frázi: "Jak se máš"? V učebnicích jazyka českého pro cizince, případně v průvodcích po zemích českých, by mělo být ale vysvětleno, že český člověk bere odpověď na tuto otázku jako příležitost postěžovat si a vylíčit své trampoty a neúspěchy. Položit takovou otázku často vyžaduje připravit se na roli "vrby" nebo trpělivého psychologa a vyposlechnout nářky a stížnosti na nezvedené partnery, děti, sousedy, politiky, nadřízené a podřízené.
V Čechách se již tímto způsobem raději neptám. Lidi v Čechách se mají špatně a pokud se má snad někdo dobře, tak se to bojí přiznat. Tak proč bych se měla ptát?
Svoji dovolenou jsem trávila v severní Africe, v Egyptě, velmi chudé, rozvojové zemi. Při toulkách egyptskými ulicemi a tržišti jsem byla oslovena desítkami ochotných obchodníků: " Where are you coming from?", ptali se, aby hned na počátku našeho obchodního rozhovoru zjistili, odkud že paninka pochází a kolik se z ní dá dostat dolárků. "Czech Republic", odpovídám a jejich tvář se rozzáří: "Ahoj! Ahoj!", volají hned. "Jak se máš?", ptají se česky a aniž by mne pustili ke slovu, česky si také sami odpovídají:" Na hovno". Chtěla jsem sice říci, že se mám moc fajn, že jsem na dovolené, o jaké se mi dříve ani nesnilo, že se vznáším ve vlnách Rudého moře a jsem moc spokojená, ale čeští turisté naučili zdejší obchodníky jiné odpovědi.
Na zpáteční cestě domů přemýšlím o národu, ke kterému také patřím, a jeho nespokojené povaze. Do Egypta v dnešní době létá celý rok jedno letadlo za druhým a vozí české občany do luxusních pětihvězdičkových hotelů, které jim poskytují téměř vše, co si lze k odpočinku přát. Ty spoluobčany, kteří ještě před patnácti lety jezdili do kempů v Itálii a Chorvatsku v neklimatizovaných autobusech s kufrem paštik a taškou polévek v pytlíku. Ty spoluobčany, kteří jen tiše snili o dovolených, které nabízely katalogy západních cestovních kanceláří. Dnes je nabídka českých cestovních kanceláří stejná jako těch německých a hlavně přátelé - čeští občané na takové dovolené dokážou ušetřit, aniž by to zruinovalo jejich rodinný rozpočet na několik let.
A tak, když si v letadle v prvních českých novinách po 14 dnech přečtu heslo naší republiky pro předsednictví v Evropské unii: "Evropě to osladíme", říkám si pro sebe: " Jasně, a bude všechno na hovno".
