Nad vstupními dveřmi bytu mé babičky visíval obrázek s nápisem: "Kde láska, tam boží požehnání." Kdo hřeší, toho prý Bůh potrestá. Jsem vzdělána v přírodních vědách, na boží tresty moc nevěřím. Věřím ale, že příroda trestá lidi za nedostatek pokory a úcty k přírodním zákonům.
foto autorka
Dnes je sobota, vracím se pozdě večer ze zahraniční cesty. Na letišti silně prší a fouká studený vítr, který se snaží odvát mé vzpomínky na sluncem zalité ulice Paříže.
V autobusu do centra Prahy nahlédnu do novin s datem 1. června 2013, no jo, vlastně, dnes je den dětí. Na titulní stránce stojí obrovskými písmeny: "Nečas pálí po TOP 09: Pohádkář a zmatkář". Nevím, o co se jedná, pár dní jsem byla mimo dění v naší republice. Nějaké pohádky strýčka Mirka. Nechce se mi číst žádné pohádky našich politiků, nechce se mi číst ani rozhovor s panem premiérem na téma, jak dobře pořídil na námluvách v Rusku. Jsem ještě plná hezkých zážitků a mysl se brání přijímat "fujtajbl". Raději si pustím do sluchátek Vltavu, v letadle mi ji společnost ČSA zahrála na přivítanou v České republice jen malý kousek.
Probouzím se do nedělního rána, na stole hromada nepřečtených novin z minulého týdne, které přepadávaly z mé poštovní schránky. "Rath inspirující: polidštění vazby", zaujme mne titulek z pátečního vydání Mladé Fronty Dnes. Taky téma, které se mi nechce v neděli dopoledne řešit. Dvě milenky pan doktor stejně neprosadí.
Déšť bubnuje do oken. Gramofonová deska s počasím se zadrhla a opakuje pořád stejnou melodii. Raději si pustím zpravodajský kanál České televize, třeba tam budou výjimečně říkat i něco pozitivního.
Hurááááá. Narodila se nám paterčata! To je nadělení, ke Dni dětí dětí jako smetí.
Cooože? Co to tam píšou v titulkách? Praze hrozí povodeň? Sháním rychle další zprávy, místo toho na obrazovce kecají Kalousek s Haškem o nějaké cisterně na letišti, vůbec tomu nerozumím a hovor těch pánů mi přijde k zblití, promiňte, nemohu, raději ztišuji zvuk.
Konečně v jednu hodinu ve zprávách nějaké nové informace o povodních. Nečas prý do Prahy povolal na pomoc armádu, jen tiše zadoufám, že nikoliv Rudou.
Vypínám oba snaživé politiky a letím se podívat na Vltavu. Jízdu metrem si nijak neužívám, protože netuším, že je na delší dobu poslední. Ten pohled na koryto nemocné pražské řeky mne dojímá, slyším tóny Vltavy, jen bych mít Smetanův talent připsala část nazvanou "Vltava burácející", střídaly by se tóny dur i mol.
Karlův most je plný fotografů. Když chcete, aby někam lidi nechodili, tak to hlavně neříkejte v televizi!
Je neděle večer, lidé v Praze řeší, jak se v pondělí dostanou do práce a kam s dětmi, když školy si klidně zavřou. Povodeň znamená pro spousty lidí zvýšené pracovní úsilí, nekonečné směny, školy to vzaly jako příležitost k prázdninám. Babičky nástup!
Ulehám večer plná rozrušení a zážitků k té obrovské hromadě novin z minulého týdne a namátkově čtu titulky:
"Šumava řeší spor o lanovku "pro lyžaře Klause", Žalobci přestali stíhat exministra Kocourka, Schwarzenberg obejde Zemana, Omluva Bartákovi byla zrušena, Svatba roku ve Francii: gayové si poprvé řekli ano, Léčba artrózy hlemýžděm: nezabírá a peníze nejspíš neuvidíte.!"
Je mi šoufl. Je mi na zvracení. Je mi fakt na blití.
Není žádný Bůh, který by na nás posílal zlo, abychom se vzpamatovali a přestali hřešit.
Není-li Bůh v nás, není nám pomoci. Budeme stále opakovat ty samé chyby a platit za ně.
