Mým čtenářům

Volalal mi tuhle jedna příbuzná, která náhodou objevila můj blog: "Evo, proboha, uvědomuješ si, co děláš? Vždyť ty zveřejňuješ své názory a klidně se pod to ještě podepíšeš. Víš, jak je to nebezpečná hra? Kdybys psala třeba o přírodě, nebo o sexu, tak ještě neřeknu... Z to tě snad nezavřou. Ale ty klidně kritizuješ Paroubka. Víš, jakej je  to vůl a jak má dlouhý prsty? Až zas bude u vesla, tak s Tebou zatočí, uvidíš. Jsi fakt blázen. Kdybys aspoň psala pod jiným jménem nebo tam nedávala fotku... Ale takhle? Jako by sis nepamatovala, jak dopadl tvůj otec za totáče?  Až budeš mít malér, nečekej, že tě z toho budem s Karlem tahat. A jestli o nás něco napíšeš, tak všechno zapřem..."

"Několik bláznů na trh kůži nese
  a časný podzim marně čeká na sníh,
  do cizích věcí nevměšujeme se -
  - a ještě méně - vlastně - do těch vlastních", pobrukuju si písničku Karla Kryla.

Nelehký jest život bloggera. Sedíte v hospůdce, kamarád tam vypráví, jak se mu podařilo oblafnout  šéfa a v půlce vyprávění najednou řekne: "A já vám to radši vyprávět nebudu, Eva by to zas hned zejtra někam napsala... Vona je fakt nebezpečná..."

A tak si přemýšlím o těch pěti měsících, kdy jsem napsala téměř 50 článků, ten první četlo 143 čtenářů, ten nejúspěšnější skoro 18000. Vánoce jsou dobrou příležitostí myslet na lidi, kteří jsou mi blízcí, mám je ráda, snášejí se mnou dobré i špatné.  Letos poprvé myslím i na čtenáře svých článků na blog.idnes.cz.  Chtěla bych poděkovat za všechny milé hlasy do soutěže o nejlepší bloggerku, chtěla bych poděkovat za všechny karmičky, chtěla bych poděkovat všem, ze jejich diskusní příspěvky i milé maily. 

Chtěla bych poděkovat i za nesouhlasné reakce, jiné názory na věc i všechny další slušné připomínky. Vždycky se nad nimi zamýšlím a jsem za ně vděčná, zpětná vazba je velmi užitečná.  A když už si někdy o sobě začínám myslet kdovíco, zas mi nějaký diskutér umyje hlavičku, abych se postavila zpátky plochýma nohama na naši kulatou zem. A poklesne mi nejen karma, ale i sebevědomí...

Děkuji mnohým za pochopení mého stylu psaní, způsobu vyjadřování i humoru. Děkuji za pochvaly a povzbuzení i krásné příběhy,  které jste mi někteří poslali a které psal sám život a mnohem lépe, než já... Děkuji za nová přátelství, která díky blogu vznikají...

Děkuji za toleranci všem, kteří jsou tolerance schopní. Vždyť,  když vám čtenář napíše: "Já s Vámi paní vůbec nesouhlasím, ale jsem rád, že nemáme všichni jen jeden stejný názor a to ten, který se smí říkat nahlas",  tak to je přece pohlazení na duši.

Chtěla bych Vám popřát hezké vánoce a hodně zdraví v novém roce, abyste těch třicetikorunových poplatků u lékaře museli platit opravdu co nejméně.