Někteří odborní lékaři si prý budou účtovat za čas, který ztratí v případě, že objednaný pacient přijde pozdě nebo nepřijde vůbec. Jejich čas je prý drahý. K jedné takové odbornici jsem byla tento týden objednána...
Vím, že dodržet objednaný čas je pro lékaře někdy obtížné, chápu to a chodím do čekáren vybavena novinami nebo tlustým románem. Snažím se být trpělivá, tolerantní, klidná...
Objednávám se pokud možno na ráno jako první pacient, toto pondělí jsem měla přijít na osmou. Za dvě minuty osm byly dveře čekárny zamčené, dvě minuty po osmé však nadějně cvaknul zámek. Vešla jsem do čekárny, odložila kabát na věšák a posadila se. Čekárna - tmavá nevětraná úzká nudle bez okna s šesti sedačkami, stolečkem a věšákem... Po víkendu dobře zatuchlá... Musím být trpělivá, tolerantní, klidná...
"Paní doktorka chodí na čtvrt na devět", ozvalo se odkudsi z ordinace, "musíte chvilku počkat". Ano, jistě, vím, že musím. Sice nechápu, proč jsem tedy byla objednána na osmou hodinu, ale budiž, asi je potřeba se v čekárně patřičně "vytemperovat"...
Vytáhla jsem noviny a začetla se do úvodníku. Ve čtvrt na devět se rozletěly dveře - vešel ale pouze další pacient. Paní doktorka asi chodí na půl devátou, pomyslela jsem si a přečetla další články - byly o poplatcích ve zdravotnictví. Zajímavé články. Chci být trpělivá, tolerantní, klidná...
V půl deváté se čekárna začala docela plnit, bohužel však ne ordinace. V čekárně se nedá téměř dýchat... Sestra raději nevychází, možná se i trošku stydí, možná... Za deset minut devět konečně přikráčela paní doktorka. Prošla, aniž by pacienty pozdravila nebo se omluvila. Po dalších deseti minutách (ano, jistě, chápu, musí se převléci do bílého a srknout kafe) mne jako první pacientku pozvala do ordinace. Za dvě minuty jsem držela v ruce recept na lék, který je možná volně prodejný v lékárně, nevím...
"Promiňte, čekala jsem na vás od osmi hodin", nesměle jsem špitla...
"Jo, vomlouvam se, neměla jsem kde zaparkovat... Sestře dejte třicet korun. Na shledanou... "
"Ano, já se taky vomlouvám...", vypadla jsem z ordinace. "Ponížený služebníček... Poplateček samozřejmě zaplatím. Příště ale půjdu raději do té lékárny".
"Moudřejší ustoupí", říkali mi často doma. "A nechá si nasrat na hlavu, myslela jsem si vždycky já..."
Už nechci být trpělivá, tolerantní, klidná!
A přátelé, tento příběh je pravdivý. Jméno lékařky i adresu privátní ordinace mohu soukromě sdělit...
