Milá maminko, vždycky jsem si strašně přál mít brášku nebo ségru...

Více než třicet let reguluje čínská vláda počet dětí, které se v Číně mohou narodit. V zemi žijí miliony jedináčků, kteří nepoznali sourozenecký vztah. Mít více než jedno dítě na rodinu je téměř trestné. Země musela přistoupit k těmto nelidským omezováním, protože hrozil kolaps ve všech sférách čínského hospodářství. Současný nedostatek porodnic a školek v Česku je proti problémům Číny úsměvný...

Milá maminko,

myslím pořád na Tebe. Nevím, co se stalo, možná začala u nás v Číně válka, vůbec nic nechápu. Ráno jsem šel do školy jako každý den, bylo pondělí a mně se vůbec do školy nechtělo, chtěl jsem zůstat doma a hrát si. Seděli jsme ve škole v lavici, teď si už nemůžu vzpomenout, co jsme se to právě učili. Těšil jsem se, až budu moct jít odpoledne domů...

Najednou se všechno začalo houpat, nábytek se a pohyboval po třídě a ozývaly se hrozné rány. Víc si už nepamatuju, víš? Probudil jsem se a všude kolem mě byla strašná tma. Jednou rukou jsem mohl hýbat, tak jsem se snažil uvolnit si i druhou ruku. Něco od někud spadlo a obě ruce mi strašně bolí. Ležím tady již mnoho hodin a nemohu se vůbec pohnout. Čekám, maminko, jestli pro mě s tátou přijdete. Jsem přece Váš jediný chlapeček, chci domů, mám hlad, žízeň a asi jsem se i počůral...

Maminko, slyším nějaké rány, zkoušel jsem Tě volat, ale pořád nejdeš. Chce se mi spát, maminko, bojím se, že tady umřu, když usnu. Možná si ale teď budete moct s tátou pořídit miminko, když už nebudete mít mě. Tolik sis miminko přála. A já taky. Určitě to teď půjde. Určitě Vám to teď povolí, uvidíš. A dejte mu moje hračky a mějte ho rádi jako mě, maminko...

Už musím spát, maminko...  Maminko, pomozte mi...