Tento rozhovor se (ne)uskutečnil v sedmdesátých létech minulého století. Oslavovalo se tehdy 30. výročí osvobození Československa Rudou armádou... "Vám poděkování a lásku vám,... " znělo ze všech ampliónů po celé naší zemi. "A vám, vám nenávist, vy jste tady jaksi nebyli", říkali si lidé na západě Čech nad fotografiemi amerických vojáků...
"Mami, našla jsem u babičky na půdě bezvadnou bundičku do pasu, když se vypere, bude vypadat jak džínska z Tuzexu, mohla bych si ji vzít? Ta je po tobě ta bunda? " " Ta je ještě po Amerikánech, ani si už nepamatuju, kde se tam vzala."
"Ty odznáčky s Indiánem, co jsi mi jednou ukazovala a máš je ve skříni v krabičce, ty byly na té bundičce našité? Mohla bych si je tam zase našít?" "Zbláznila ses, máme snad málo malérů?"
"Mami, a vy jste se s Amerikánama kamarádili?" "To víš, že ano, přihlásili jsme se na rychlokurz angličtiny, abychom se s nimi domluvili. To, co jsem se tehdy naučila, si pamatuju dodnes. Konverzovali jsme s nimi každý den..."
"A mami, tady na té fotce s tetou Bohuškou, to je ten voják, co si ho pak Bohuška vzala a odešla s ním do Ameriky?" "Jo jistě, to je Richard..."¨
A s tím druhým vojákem jsi chodila ty?" " No, kamarádili jsme se, bylo mi tehdy sedmnáct let..."
"Ale babička říkala, že on tě moc chtěl, prý jí za tebe nabízel sto tisíc dolarů?" "Ale prosím Tě, babička si vymýšlí..."
"Mami, milovala jsi ho?" "Víš, to byla taková strašně krásná doba, všichni jsme byli šťastní, že je konec války... A Amerikáni byli takoví jako z jinýho světa. Maminka jim prala a oni nám za to nosili věci, které jsme v životě neviděli. Vždyť se podívej - tady mám ještě na památku schovanou instantní polívku v pytlíku, rozpustný kafe... přivoň si, ještě dneska voní i přes pytlík... U nás tehdy ještě nic takového vůbec nebylo..."
"Proč si s ním mami neodešla jako Bohuška? Měla by ses skvěle jako ona. Bydlí na Floridě, posílá nám nádherný šatičky po svý dceři... Tam by ses přece měla líp než tady..." "Ale dej mi už pokoj, ty bys šla v sedmnácti do Ameriky? Bohuška byla starší, nezapomeň... A vůbec, myslela jsem si, že po válce se tady budeme mít taky dobře..." "Hm, to se moc nepovedlo, viď?"
"Mami, a to ti nikdy nevadilo, že ve škole učíš při dějepisu děti, že Československo osvobodila Rudá armáda a přitom ses sama kamarádila s Amerikánama?"
"Víš co, jdi si někam hrát a nech už mě na pokoji. Vždyť je to pravda, Československo osvobodila Rudá armáda. A kdyby se mě někdo z dětí zeptal, kdo osvobodil Plzeň, tak jim řeknu pravdu. Ale víš, že se mě na to zatím ještě nikdo nikdy nezeptal...?"
