Zásadně jiný bude i První máj, líbat se pod rozkvetlým stromem bude zakázáno a to i "jen po dvou". Uschneme. Politické strany oslaví Svátek práce na sociálních sítích, případně s mávátky, ale pouze ve dvojicích.
Možná teď očekáváte, že rozvedu svůj "vtipný" úvod do celého článku. Mýlíte se, můj článek nebude veselý.
Vrátím se o pár týdnů zpět do doby, kdy jsme s údivem sledovali reportáže z Číny a ani ve snu nás nenapadlo, že se brzy i my začneme strachovat o život svůj i o život svých blízkých.
Osobně jsem předpovídala, že naše společnost bude v blízké budoucnosti bojovat s viry spíše počítačovými. Neznám nikoho ani z řad odborníků, kdo by předpověděl, že Evropa roku 2020 začne po desetitisících umírat na chřipku.
Náš život se změnil jako mávnutím kouzelné hůlky. Kdybych znala kouzelníka, který to udělal, klekla bych před ním na kolena a prosila, ať to své kouzlo odvolá.
Díky volnému času v karanténě pročítám dva měsíce staré noviny a časopisy, které se nepřečtené hromadily na poličce, a připadá mi, že jsou staré aspoň pět let. Problémy, o kterých noviny píší, mi připadají malicherné. Jen pro ilustraci připomenu článek z 7. 3. 2020 s názvem "Češi pijí piva méně, ale pivovary hlásí růst". Dnes je jen o tři týdny více.
Vzpomněla jsem si na jeden článek, který jsem napsala o vánocích roku 2016. Článek se jmenuje "Požehnané svátky!" a je o hlavní hrdince románu Jih proti severu Scarlett o´Hara. O jejím životním příběhu, který začíná ve společnosti plné blahobytu, radovánek a veselic. Tato společnost se však díky občanské válce propadne do bídy a beznaděje, kdy i kořínky vydloubané ze země pomáhaly přežít.
V té válce tehdy v Americe zemřelo 630 000 lidí.
Nechci strašit takovou budoucností, žijeme v roce 2020, o 160 let později. Chtěla bych spíš připomenout to, co jsem si z románu Jih proti severu odnesla já:
- nikdy se nevzdávej, bojovat se má do posledního dechu, dokud je aspoň malá naděje,
- zakaž si myslet na to, co stejně teď nevyřešíš a co tě zbytečně vyčerpává a oslabuje,
- když je zle, je potřeba všechny své síly věnovat péči o své bližní a o sebe, čekat na pomoc druhých je zbytečné, mají svých starostí dost,
- radost mohou udělat i úplné maličkosti, třeba rozkvetlá pampeliška,
- je potřeba v sobě hledat lásku a předávat ji dál.
Letošní velikonoce by měly být zásadně jiné, odpovídající této době a celosvětové pandemii. Měly by nás přimět k přemýšlení o tom, co bude pak. Co bude pak, až země zůstane po pandemii zdevastovaná a dostaneme (snad) novou šanci. K přemýšlení o tom, co ve svém životě chceme změnit.
Neměli bychom zapomenout na to, jak nám bylo o velikonocích roku 2020, když nás beránek pokakal.
https://klokocnikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=576067
