V listopadu roku 2007 jsem napsala článek s názvem "Hormonální antikoncepce může zabíjet" (http://klokocnikova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=15203&bk=40920). Tento článek si přečetly tisíce lidí, sešlo se více než 200 diskuzních příspěvků, na tento článek reagovala na moji mailovou adresu celá řada lidí. Hovořila jsem s lidmi, kteří se setkali s úmrtími v důsledku užívání hormonální antikoncepce. E-mail, který dorazil včera večer, mnou otřásl tak, že se k tomuto tématu znovu vracím:
"Dobrý den.
Dnes jsem narazila na Váš článek z listopadu 2007 "Hormonální antikoncepce může zabíjet". Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o následující:
Bohužel před dvěma dny měla pohřeb moje velmi dobrá kamarádka, která náhle zemřela na plicní embolii. Byla to zdravá, velmi veselá a vyjímečná osobnost plná života a optimismu (26 let), která v posledních několika měsících prožívala nejšťastnější období díky své první velké lásce, se kterou plánovala společnou budoucnost. Události nabraly rychlý spád a nikdo, ani ona sama, nepoznal, jaký budou mít konec. V lednu 2008 začala brát hormonální antikoncepci, v únoru začaly problémy s otékáním nohou, koncem března se přidaly problémy s dýcháním a 30.3.2008 náhle zemřela. U doktora byla během problémů dvakrát, pokaždé bez důkladnějšího vyšetření (naordinován Anopyrin)... Všichni jsme přesvědčeni o tom, že příčinou smrti byla hormonální antikoncepce.
Dva roky předtím naše společná kamarádka (tehdy 25 let) skončila v nemocnici s ochrnutou levou polovinou těla v důsledku mozkové mrtvice, která byla vyvolána taktéž hormonální antikoncepcí. Dodnes má trvalé následky...
Co dělat pro to, aby dospívající dívky byly korektněji informovány nejen o pozitivech hormonální antikoncepce, ale i o jejích smrtelných rizicích? Přístup většiny gynekologů v předepisování pilulek mi příjde přinejmenším nezodpovědný. Nejen na základě vlastní zkušenosti vím, že toto probíhá způsobem - "Tak jakou antikoncepci byste slečno chtěla užívat?". Gynekolog většinou nemá přehled o celkovém zdravotním stavu pacientky a její rodiny. Mladá pacientka mnohdy sama také ne. Navíc mezi gynekologem a postiženou pacientkou neexistuje zpětná vazba - pokud zrovna nezemře, léčí ji na specializovaných odděleních, takže jsem přesvědčena o tom, že samotní doktoři si tyto komplikace a jejich závažnost neuvědomují, pokud o nich vůbec vědí. Tyto tragédie, které se kolem mne staly, jistě nejsou ojedinělými případy."
Tolik E-mail, který napsala jedna čtenářka výše citovaného článku na moji mailovou adresu - samozřejmě byl podepsán celým jménem, ale jméno zde není podstatné.
Kolik mladých děvčat ještě bude muset zemřít, než se začne před tím, než ženy obdrží vytoužené pilulky lásky k bezstarostnému milování, povinně testovat vzorek krve na zjištění dědičné poruchy srážlivosti. Jedná se o poruchu, při které se krev sráží více, než by měla, a důsledkem může být trombóza. Tyto poruchy jsou typické rodinným výskytem a vznikem trombóz v mladém věku. Nejvýznamnější a zároveň i nejzávažnější doposud identifikovanou mutací je mutace v genu pro faktor V, zvaná často také jako Leidenská mutace. V naší evropské populaci nosí alespoň jednu tuto mutaci přibližně každý 20. člověk. U žen, které jsou nositelkami této mutace, je při užívání hormonální antikoncepce riziko rozvoje hlubokožilní trombózy a následné plicní embolie či dalších chorob i stonásobné.
Nešířím poplašnou zprávu, informace jsem konzultovala se špičkovým odborníkem. Zmíněná porucha krve je u slovanských národů hodně rozšířená, hovoří se zhruba o deseti procentech populace. Jeden jediný genetický test poruchu odhalí. Je zde šetření na laboratorních rozborech na místě?
Pokud má zájemkyně o hormonální antikoncepci tuto genetickou poruchu, měla by využít jinou možnost, jak se před nežádoucím početím chránit. Jinak se jí může přihodit, že sice nebude těhotná, ale bude mrtvá...
Odkaz na odborný článek Dědičná trombofilie http://www.genomac.cz/cz/view.php?cisloclanku=2006050010 , ze kterého jsem použila některé odborné informace.
