Zírám na svůj mobil, na jehož displeji se právě zobrazila SMS zpráva s tímto sdělením. Nechápu. Nerozumím, co tím chce autor zprávy říci. Víkend trávím uprostřed podzimní přírody, slunce probleskuje mezi stromy, trochu fouká ze strnišťat, děti v parku pouštějí draky, podzimní listí se zbarvilo do ruda...
Odjela jsem z Prahy, abych si odpočinula. Od práce, od blbé nálady, od špatných zpráv v našich médiích, od spousty informací z mobilu i internetu.
Volby mě už nezajímají. Jednak se v našem volebním obvodu nevolí, jednak jsem si zakázala trápit se věcmi, které stejně nemohu změnit. Stejně je úplně jedno, jak volby dopadnou. Říká se tomu lhostejnost. Ta lhostejnost, kterou jsem sama tolik vyčítala mladým lidem nezajímajícím se o svou budoucnost. Možná už jim rozumím. Naposledy jsem takový nezájem o výsledky voleb se stejnými pocity prožívala před 25 lety.
Stromy v parku se zbarvily do oranžovoruda, každý podzim se divím tomu zázraku. Přemýšlím, jak asi lidé v dávných dobách vnímali tyto barevné změny. Možná je ta oranžovorudá barva děsila. Připomíná barvu ohně, kterého se živí tvorové vždycky báli.
Zafoukal vítr. Oranžovorudé listy zasypaly moji cestu. Zase přijde mráz a cesta bude plná sněhu.
Cítím se dnes fakt skvěle, užívám si ten pocit klidu mezi stárnoucími stromy. Jakoby do mne vstupoval jejich klid a a stařecká rozvážnost.
V kapse batohu zapípá SMS zpráva. Je sobota odpoledne, v naší republice volební den. Čtu textovou zprávu a její smysl nechápu. Mávnu nad ní rukou. Někdo si zas dělá legraci.
Stmívá se, nastoupím do auta a jedu rozjímat někam do tepla. V rádiu právě vyhlašují výsledky voleb.
Pochopila jsem...
Svět se zbarvil do oranžovoruda. Je to děsivá barva ohně, před kterým není úniku a kterého se všichni živočichové bojí...
Zase přijde mráz...
V pondělí nakoupím toaletní papír, vložky, pro děti banány a možná zapomenu na tu svou lhostejnost...
