Téměř každý týden lze v novinách najít článek začínající titulkem, který oznamuje, že "něco" nebo "někdo" rozděluje Evropskou unii...
"Mnoho lidí snilo o jednotné Evropě; ale je jen málo těch, kdo jsou odhodláni ji vytvořit. Jediná síla, která může uskutečnit Pan-Evropu je vůle Evropanů; jediná síla, která může Pan-Evropu udržet, je vůle Evropanů." (R.N. Coudenhove- Kalergi)
Rozděluje Evropskou unii bitva o evropský rozpočet? Rozděluje se Unie na německou a britskou? Vysokorychlostní nebo pomalejší? Či ji snad rozděluje spor o kvóty nebo spor o pomoc Řecku?
Rozhlédneme-li se však pozorně kolem sebe, nemůžeme přehlédnout, jak je myšlenka společné Evropy ničena sportem, tedy přesněji sportovními bitvami (nebo někdy spíše bitkami) mezi jednotlivými státy, kdy jsou fanoušci jednoho národa štváni proti fanouškům národa jiného. To, co se ve slušné evropské společnosti dávno netoleruje, je ve sportovních zápoleních dovoleno: dnes pobijeme Němce, zítra rozdrtíme Finy a Rusáky zatlučeme do země. Turnaj vyhrál Francouz, v závodě zvítězila Rakušanka, Španělé byli zase nejlepší...
Sport byl odedávna organizován jako zábava pro prostý lid. Chlebem a hrami (panem et circenses) si císařové římští získávali přízeň prostého lidu. A prostý lid má hry rád. A prostý lid fandí tomu svému "národu" a dokonce si vzpomene i na slova národní hymny, když "nepřítel" jest sestřelen. A média tento "sportovní nacionalismus" ráda přiživují...
Chceme-li však, aby "prostý lid" vnímal Evropskou unii jako náš společný zájem, náš celoevropský společný prostor k žití, není dost dobře možné pokračovat v rozdělování sportovní Evropy soubojem mezi jednotlivými státy tak nezdravým způsobem, jako jsme tomu svědky nejen u nás, ale i v dalších státech Evropy, například v sousedním Německu.
V letošním roce nás čeká mistrovství Evropy ve fotbale. V jednotlivých státech se již dnes vyrábějí různé předměty s národními symboly od vlaječek všech možných i nemožných typů po vkusné i nevkusné oblečení, mávátka a jiná cingrlátka pro fanoušky. Auta jsou již dnes vyzdobena vlaječkami nejen na oknech, ale i na dalších jejich částech. Někdy si říkám, proč tu vlaječku nestrčit taky do výfuku!
Přípravy na obří národnostní fotbalové boje však k sjednocování Evropy a k získání pocitu sdílení Evropy jejími obyvateli určitě nepřispějí!
Podobně tomu bude i na letních olympijských hrách v Londýně: za americkou vlajkou půjde tradičně velmi početná výprava amerických sportovců se srdcem bijícím pro padesátku hvězdiček na americké vlajce, zatímco ta evropská vlajka bude v průvodu sportovců chybět: každá hvězdička evropská bude představována jednou státní vlajkou a výpravou, která se bude ve sportovních discplínách bít za svůj stát a za hymnu toho svého často velmi malého národa.
Nevím, jestli se jednou v budoucnu evropské státy skutečně spojí v tu jednu - Evropskou - unii. Já osobně se cítím Evropanem již teď. Dvacet let jsem prožila v těsné blízkosti železné opony. Dvacet let jsem nevěděla, co je "za humny našeho baráku". Naštěstí tam nebyli lvi, ale pohraničníci se samopaly. Už jsme je vyhnali.
Nepřeji si, aby se to někdy v historii opakovalo. Jsme jeden národ evropský, zkusme si alespoň při té olympiádě zvykat na myšlenku, že pokud nějaký závod vyhraje například Němec nebo Maďar, tak je to taky ten "náš"...
